V době svého pracovního nasazení v Severních Čechách jsem to do Jablonného v Podještědí měl coby kamenem dohodil, zvedl ho, opět hodil, opět zvedl, opět hodil... a tak asi cca 77 777x si to zopakovat. Rád jsem toto poutní místo tedy ve volných dnech…
Když spíš tak otevřeným oknem vstupuje Tvůj dech do světa ulic pouličních lamp příběhů nočních chodců i umělých světel v oknech do hluku barů i prázdnoty života noci jsem rád že jsi
Odpustíš mi prosím až budeš v lese a začne pršet cesty se naplní blátem potoky zesílí a zrychlí svůj tok tráva nasaje a květiny skryjí své krásy poslední suchá místa pod stromy postupně navlhnou odpustíš mi?
Prší na betonovou dálnici vítr vane sídlištěm panelových domů na trosky vyhořelé stodoly dopadají sněhové vločky A člověk hledá po čem by mohl toužit
Je málo dní v roce, kdy bych neprovedl něco, za co bych si později nejradši nafackoval. Tentokrát to ovšem bylo na facku dlaní sevřenou v pěst... Vždy o prvním pátku v měsíci máme posunuté nešpory na dřívější dobu, neb následuje Eucharistický výstav…