27

   Když jsem 13. června roku 1993 byl coby 9-ti letý spratek pokřtěn, neměl jsem ani zdání jaké dobrodružství začíná a jak moc tento den ovlivní můj další život. Skauti, díky kterým jsem uvěřil, byli a jsou z drtivé většiny katolíci a tvoří absolutní majoritu mezi mými přáteli. Zcela jistě bych si pro pokračující studium po maturitě nezvolil teologii a nebýt křtu a pomalého vrůstání do katolické identity, a jistě bych dnes nežil v klášteře. Mezi má zaměstnání by zcela jistě nepatřila stáž v Radiu Proglas, týmačení na Vesmíru či rok a půl v Charitě. Toliko alespoň co se vnějších věcí týče. Raději ani nedomýšlet, jak by vypadal vnitřní život, postoje hodnoty a další skutečnosti duševního rázu. Dostatečně stačí to, co každých 14 dní vypláchnu při zpovědi. Představa, že bych neměl katolické mantinely, zpověď, duchovní doprovázení, příklady druhých atd v kombinaci se svojí povahou, není úplně z nejhezčích.

   A tak dnes prožívám den vděčnosti za těch 27 let v církvi, za dar víry a směr života. Cílem ovšem zůstává Boží Království a to nejen pro mě, ale ani abych nebyl překážkou druhým pro Jeho hledání. A tak prosím o modlitbu, aby Pán mohl den ode lépe působit i skrze tento reznoucí, nalomený nástroj a tím víc se ukázala Jeho velikost.

   A ty 27-té křesťanozeniny nechť jsou i vám záminkou ke slavení.