Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými
ale lásku bych neměl
jsem jenom dunící kov a zvučící zvon
Je chlad
rozespalý muž se pomalu souká ze spacáku
lehký větřík mu hladí spánkem pomačkanou tvář
sbalí si věci aby vystoupal poslední metry k vrcholu hory
Za několik minut vyjde slunce
a všechno se začne jevit v novém světle
jasněji
a skutečnosti ukryté tmou noci
vyvstanou za horizontem ozářeným prvními paprsky
A tak zůstává víra, naděje, láska
ale největší z té trojice
je láska
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.