Když jsem v lednu měl tu výsadu účastnit se Světových dní mládeže v Panamě, připadal jsem si jako v Nebi. Lidé ze (skoro) všech národů společně chválili Boha. Je to opravdu silný pocit modlit se obklopen lidmi z Koreje, Irska, Polska, Chile, Mexika, Kostariky, USA, Běloruska, Austrálie, Mosambiku a dalších zemí v naprosté sounáležitosti. V duchu jsem vyslovil modlitbu, že je-li toto taková předchuť Nebeského Království, už se nemůžu dočkat, až dosáhnu toho skutečného.
A v ten moment jsem si uvědomil to, co tak nějak intuitivně většina lidí ví, ale málokdy si to pojmenujeme. Totiž že pro dosažení Nebeského království je potřeba projít branou smrti. A že vlastně není tragédií, když někdo zemře mladý, ale skutečnou tragédií je, když si někdo život zadrbe natolik, že si vstup do Božího království zkomplikuje, neřku-li si to úplně zadrbe... A tak ve své podstatě jsou předčasná úmrtí vlastně jakousi zkratkou k naplnění života, nikoliv jeho zmarem. A hrdinství svatých Maxmiliána Kolbeho, Aničky Zelíkové, José Sanchéze del Rio, Dominika Savia a dalších tak dostávají zcela nový rozměr. Marie Svatošová to pojmenovává jako "amnestii". Asi nejvýstižněji to vyjadřuje modlitba nad dary ze svátku mučedníků, v níž se praví, že: "raději zvolili smrt, než hřích".
Tento text nemá ambici stát se lacinou útěchou těm, kteří přišli o své děti nebo kohokoliv drahého, a už vůbec není návodem k samovolnému uvedení sebe či druhých na onu "zkratku", ale spíš se snaží vyzvat k úvaze, zda krásy nebo útrapy naší životní cesty neodvracejí náš pohled od samotného Cíle, k němuž směřujeme a o který se tu vlastně hraje. A tak, když už dnes slavíme Seslání Ducha svatého, kéž se Jím necháme vést, abychom, ať už zkratkami, oklikami či standartní cestou, k danému Cíli v radosti došli.
Priessnitz můj drahej! Tenhle mnich má vkus, už dýl sleduju :)
No ja meditovala včera při mši už psat nebudu jen deniček osobni
Napsala posledni ruženec na mamželstvi
Homosexsulove vlastne nemocni je teška nemoc ktera neleči Pan Ježiš je muž ze všim šudy tako ja žena
Napsala posledni pisničku ješte
Už nemam duchod ale rentu a zapenize s knich koupim byt a dojen co budu pro socilne usnosnej a budu jen muj deniček muj obyčejnej
Dneska naposled budu jen obyčejny deniček i polevka z Tofu
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.