63

   Dávno tomu, co jsem se coby čerstvý vysokoškolák s většími či menšími krachy pokoušel o modlitbu breviáře. A i v tom málu, kdy se podařilo mátožné a líné supě k této Bohulibé modlitbě dokopat, se mi jeden žalm velmi vryl do srdce a paměti, a stal se mým no.1 přestože v žaltáři obsadil až pozici č.63. Možná k jeho oblibě přispělo i to, že se modlívá v nedělní ráno, tedy v den, kdy žádná školní výuka, zkoušky, později práce, ani jiné podobné prudérnosti neměly nade mnou žádnou moc. Ale o tom potom. Nyní si tento žalm uveďme:

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám,

má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo 

jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.

Tak toužím tě spatřit ve svatyni, 

abych viděl tvou moc a slávu.

Vždyť tvá milost je lepší než život, 

mé rty tě budou chválit.

Tak tě budu velebit ve svém životě, 

v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě.

Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, 

plesajícími rty zajásají ústa,

kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, 

v nočních hodinách budu na tebe myslet.

Neboť stal ses mým pomocníkem 

a ve stínu tvých křídel jásám.

Má duše lne k tobě, 

tvá pravice mě podpírá.

  To, co mě zaujalo a bylo mi motivací, byla obrovská energie a zaujetí žalmisty věcí Boží a Bohem samotným. Ta vášeň, s jakou Boha hledá, žízní po Něm, touží po Něm, chce jej chválit, velebit... A ví, že z Boží dobroty se bude sytit tukem a morkem, plesat a jásat... A lnutí k Bohu s vědomím popdpory Jeho pravice je vyjádřením vztahu naprosté zamilovanosti do Boha. No, a ve své mladické horlivosti jsem si právě tohle přál, aby můj vztah s Pánem byl naplněn právě takovým nadšením, entuziasmem a touhou.

   Jak už to tak bývá, v průběhu let se sice breviář stal mým denním chlebem, bohužel však tento žalm, tím že se jej modlíme neděli co neděli, slavnost co slavnost, svátek co svátek, mi jaksi zevšedněl a už se jej, bohužel, modlím "na autopilota" - tedy rty vyslovují něco a v hlavě probíhá něco úplně jiného... Vzpomněl jsem si na něj však vloni v létě a i letos v souvislosti se suchem. Práce na zahradě totiž vystavuje onu vyprahlou, žiznivou, bezvodou zemi a nastavila mi tak zrcadlo mé vlastní touhy po Bohu. A není to zrcadlo, do něhož by se koukalo příjemně...

   Samotný žalm ještě končí verši, které se z nejrůznějších důvodů do breviáře "nevešly", konkrétně:

Ti však, kdo mi ukládají o život,

dostanou se do hlubin země.

Budou vydáni napospas meči,

stanou se kořistí šakalů.

Král se však bude radovat v Bohu,

bude se honosit každý, kdo při něm přísahá,

neboť budou umlčena ústa těch, kdo lživě mluví.

   Navíc jsem se dočetl, že daný žalm nebyl emočním výlevem zamilovanosti do Boha, ale voláním o pomoc krále Davida, když jej pronásledoval Saul. To ovšem nic nemění na tom, že jeho denní modlitba v právě se končícím oktávu mě snad znovu burcuje k probuzení zašlé touhy po vztahu s Nejvyšším. K probuzení touhy po touze. A tož nechť tento Duchem svatým inspirovaný žalm je povzbuzením nám všem k větší dynamice, odvaze a rozhodnosti v lásce a otevřenosti vůče Vzkříšenému Kristu, Bohu Otci a Duchu svatému. Kéž i naše duše po Bohu žízní tak, jako stále vyprahlejší půda naší země prahne po deštích.

Ve vztahu k textu je na obrázku podstatné pouze číslo dresu, ale to jste si jistě domysleli :-)