zážitky hanáckého konópka

Kdybych měl na Tebe zapomenout Olomouci, ať mi zchromne pravice!

2. 9. 2018 11:13
Rubrika: Nezařazené

   Člověk míní, Pán Bůh mění. Dostatečně dopředu jsem se těšil, kterak na skok přijedu do Olomouce na svatbu svých skautských přátel a kterak jímavé a ovlažující podněty z mysticky tajuplného rodného města popíšu v blogu. Jel jsem v pátek večer z Prahy, abych si mohl vychutnat tu nezapomenutelnou chuť noční Olomouce, tu idylickou pěší procházku celým městem od nádraží až k naší chalupě na druhém konci města (pěší cesta na druhý konec Hanácké metropole zabere pouhých cca 35 minut).

   Žel, sotvaco jsem vysedl z vlaku a vyšel před nádraží, lísknul přes oči megalomansky nasvícený blikající reklamní poutač. Do toho se přidaly neony heren a nový moderní hotel, o jehož existenci jsem sice věděl, ale ono vědomí neudržel. Třímaje v ruce plastovou láhev s touhou vyhodit ji v nejbližší popelnici na plast jsem zcela bezmyšlenkovitě prošel okolo Dómu, kde jsem byl pokřtěn a začaly se zde psát dějiny mého křesťanství, okolo chrámu Panny Marie Sněžné, kde biřmován. Na náměstí mě div nesrazil taxík. Koeficient poetičnosti se pohyboval v nano jednotkách.

   Den druhý už přinesl kýžené ovoce. Svatba proběhla v Hejčínském kostele, tudíž jsem si prošel cestu, po níž jsem se vydával vstříc nekrvavému mučednictví do blízké budovy gymnázia a zavzpomínal, jak nás kdysi zachránil pan školník od písemky z fyziky, když nás kluky vytáhl na pomoc s kácením topolu, který se k naší velké radosti nepodařilo strhnout na školní pozemek, ale spadl na druhou stranu a poničil nemalou část zahrádkářské kolonie.

   Po obřadu jsem už musel razit zpět a šel tentokrát po parcích, které pamatují nespočet skautských akcí a různých setkání. Minul jsem nejnovější architektonické zprznění rodného města v podobě obchodního centra Šantovka, nenechal si ujít tolik charismatický pohled na historické jádro přes panorama rozpadajícího se sportoviště a objevil i svého otce vyfoceného na kandidátce pro blížící se komunální volby.

   Nicméně rozumím tomu, proč tolik Izraelský národ v žalmech opěvuje, touží či jinak hovoří o Jeruzalému. Proč právě toto město spatřil sv. Jan coby z Nebe sestupující a okrášlené pro svého ženicha. To pouto, ten vztah, ten takřka posvátný charakter místa, kde se psaly dějiny osobní/náboženské, to se nedá vymazat.

   A tak se Tě Bože ptám, pamatuješ na tu noc, kdy jsem z oslavy církevního silvestru šel domů "zkratkou" přes Svatý Kopeček a nad ránem se modlil v polích lehce zasněžených mezi Černovírem a Hejčínem? Na tu noc, kdy jsme s kamarády při opravách chrámu sv. Michala vylezli po lešení až na kupoli a sledovali rozsvícené město? A na ty procházky do luk za Neředín k rybníčku a letišti? Na výpravy na hřbitov dírou v plotě a modlitby u hrobu kamarádky M.? Na naděje plné spěchání na hokej přes dnes již strženou lávku a smutné návraty zpět touže cestou? A až mě Bože zavoláš k sobě, uvidím sestupovat z Nebe Olomouc, ostříhanou od obchodních center a nevkusných výškových domů, sestupovat od Tebe a okrášlenou jak nevěstu?

   Čím déle jsem pryč a čím méně tam jezdím, tím víc mám Olomouc rád. Ačkoliv se urbanisticky stále víc prasí a ztrácí na kráse. Kdybych měl na Tebe zapomenout Olomouci, ať mi zchromne pravice!

Sdílet

Komentáře

Yasmin Ano...je tady moc krásně :-)!! Nádherný článek, v duchu jsem procházela ta místa s tebou... :-)

amperijas zitra jesli bude dědovi líp tak půjde on nakoupit babička taky narozeniny 11 a dvanácteho má svatek jako manka

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková