potrefen ovocem prvního pátku

   Je málo dní v roce, kdy bych neprovedl něco, za co bych si později nejradši nafackoval. Tentokrát to ovšem bylo na facku dlaní sevřenou v pěst...   

   Vždy o prvním pátku v měsíci máme posunuté nešpory na dřívější dobu, neb následuje Eucharistický výstav. Nejinak tomu bylo i teď v květnu. Čas Adorace jsme si rozdělil na služby mezi komunitou a když jsem na svoji "chvíli kontemplativní jízdy" vešel v kostel já, se to stalo.

   Ze zadu kostela na mě začal gestikulovat jakýsi člověk a pohyby ruky si mě přivolával. V automatickém reflexu, který nastává vždy, když po mě někdo něco chce, jsem nahodil studený čumák a jal se jít směrem k němu. Když jsem se blížil, rozeznal jsem v onom člověku mladého kluka s naušnicí v uchu, oděného v mikinu s kapucí. Spustil na mě suverénní tykačkou: "Ahoj, prosím Tě, mám problém a něco bych potřeboval..." V duchu jsem si začal chystat odpovědi typu - peníze nemám, musíš na charitu, nejsme noclehárna apod, ale kluk pokračoval: "Potřeboval bych se vyzpovídat." 

   V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal. Zakoktal jsem něco  ve smyslu, že kněží přijdou zpovídat až půl hodiny přede mší, tedy cca za 50 minut, ať do té doby počká. Bez mrknutí oka souhlasil, že počká. Vrátil jsem se na své místo do chóru a před Ježíšem, na oltáři vystaveným, jsem se červenal hanbou, jak jsem měl hned hotovou představu o tom klukovi. Zároveň jsem byl moc rád, že měl tak velkou touhu po zpovědi.

   Těch 50 minut onen kluk tiše klečel v zadní části kostela a když se otevřely brány zpovědnic, přišel jsem mu to oznámit a s radostí poděkoval a vyšel vstříc smíření s Bohem. A tak díky této události vím, že kouzlo prvních pátků funguje, Hospodin si nečekaně volá ke vztahu se sebou koho chce. Taky se mi poodkrylo tajemství mého povolání - takového psího čumáka, který na první pohled rozdává odsudky je lépe si stáhnout do kláštera, aby se náhodou geneticky nešířil a nečinil tak život na Zemi ještě méně snesitelným než je doposud. A fakt, že den před tím mi na ranní rozjímání vyšel text o farizeovi s celníkem v chrámu, taky jistě nebyl souhrou náhod...