Rozporuplné výročí

   "A teď celá má bytost dýchá vítr, který provívá zvonicí, a ruku mám na dveřích, jimiž vidím nebesa. Tyto dveře se vyhouply nad nesmírné moře tmy a modlitby. Takhle to přijde, okamžik mé smrti? Otevřeš, Bože, dveře nad velikým lesem a postavíš mě na žebřík pod měsícem a vezmeš mě mezi hvězdy?" (Thomas Merton, Jonášovo znamení)

   Přišlo to jinak. 10. prosince 1968 zesnul ránou od elektřiny Thomas Merton - trapista, spisovatel. Jeho knihy daly v průběhu let nahlédnout za zdi uzavřených trapistických klášterů, psal hodně o mnišské spiritualitě a publikoval též mnoho osobních deníků. Konvertita, který z divokého, neustáleného života vplul do přísné a asketické řehole reformovaných cisterciáků, se stal inspirací pro velkou řádku lidí a paradoxně se stal jedním z těch, kteří hýbali americkou katolickou církví a navrch jistě ovlivnil i nemalou řádků řeholníků a řeholnic.

   Inspirativní může být i dnes, zejména jeho nekončící zápal a hledání té nejlepší cesty k hlubšímu životu s Bohem. Přál si odejít na kartouzu, aby získal více samoty, nějaký čas žil jako poustevník, v poslušnosti přijal úkol psát knihy a vést novice, nakonec hledal i cestu v mezináboženském dialogu mezi mnichy. A to se mu stalo osudným...

   Psaní, které prve prve přijal pod poslušností jej nakonec přerostlo, a podlehl popularitě, která jej, coby spisovatele, uchvátila. A s tímto nabitým sebevědomím se později angažoval právě onom mezimnišském mezináboženském dialogu, což budilo u trapisty nemalé kontroverze a jeho představení mu cesty na Východ nakonec zakázali. Přesto do Thajska v roce 1968 natruc odjel. Pomalu se schylovalo k jeho vyloučení z řádu, problematické tyto aktivity začaly být i v celocírkevním kontextu. Nebýt oné nešťastné příhody s fénem, spadlým do napuštěné vany, patrně by jeho knihy, které dnes patří mezi klenoty spirituality 20. století, spadly do kategorie "Libri prohibiti" - zakázané knihy.

   Osobně mám Thomase Mertona hodně rád, jeho dílo zásadním způsobem ovlivnilo můj duchovní život a mnohé tituly si čtu opakovaně. Proto je pro mě 10. prosinec výročím poněkud kontroverzním - na jedné straně pro nás zachránil jeho spisy uvnitř katolických knihoven, na druhé straně mě mrzí, jaký směr nabral jeho život v samém závěru. 

   Na závěr odbočka: V knize, která mě k němu navedla a která se stala absolutním vítězem na žebříčku popularity veškeré literatury v mé mysli, tedy v Jonášově znamení, velmi barvitě líčí, jak v době poválečné neskutečné zástupy mladých mužů vstupovaly do jejich opatství a bylo nutné zakládat nové fundace. Podrobně popisuje vznik a založení nové komunity ve státě Utah, které dává do souvislosti s krutým zničením kláštera trapistů komunisty v Číně. V jeden a ten samý den byl jeden z konventů rozprášen a na druhé straně světa jeden s velkými nadějemi založen. A letos právě onen zmiňovaný klášter v Utahu, po pouhých 70-ti letech rovněž dodýchal... 

https://vimeo.com/236672432