Poklad v Hoře

   Jelikož je prosinec mimo jiné rovněž měsícem, v němž zemřel mnich a můj oblíbený spisovatel Thomas Merton, věnoval jsem se v posledních týdnech opakované četbě jeho knih. Jednou z nejpopulárnějších je "Hora sedmi stupňů" a anšto naše klášterní knihovna v sobě neobsahuje nové vydání této publikace, sáhnul jsem po vydání k Křesťanské Akademie Řím z roku 1968.

   Přestože nejsem žádný lumen přes češtinu a oprava mých diktátů na střední škole stála vyučujícího nervy a mnoho červené náplně v propisce, jsem i já  v tomto vydání objevil až nezdravé množství hrubých chyb, přepsání, nedokončených vět ap. Inu, sázeli to Italové a dělalo se to narychlo bez korektur.

   Na konci knihy se však přede mnou najednou objevil poklad, došel mi dech a div že jsem se nezačal vznášet. Překladatel tam jen tak mimoděk nechal otisknout svoji osobní korespondenci s Mertonem. WOW! Někdo v Československu si s ním psal! A dostával odpovědi! I za zdmi uzavřeného trapistického kláštera v Americe žil mnich, který poměrně dobře znal poměry v tehdejším Československu (mimochodem, zmínky o naší vlasti se objevují jak v "Sedmistupňové hoře", tak v "Jonášově znamení"). Byl jsem jako omráčen tímto zjištěním a hned jsem hbitě nalistoval tiráž, abych si zjistil jméno onoho překladatele, ale z důvodů pochopitelných byl uveden pouze pseudonym "Josef Maria".

   Když jsem svým objevem začal zahlcovat své spolubratry, pro které to žádný objev nebyl, tak mi sdělili, že to nejspíš byl Mons. Vrána. Tento objev mě postavil před výzvu dát se do pátrání, zdali oním korespondentem byl opravdu Mons. Vrána a navrch se pokusit dostat k možným samizdatovým překladům knih Thomase Mertona, neb se domnívám, že podobných pokladů byla podzemní církev plná.

  Dovolte mi prosím jeden z dopisů Thomase Mertona do Československa citovat:

   Getrhsemani, 18. ledna 1960

   Milý Příteli,

   Bart Murphy mi poslal opis Vašeho dopisu, který tak po tolika měsících mi přece došel. Byl jsem tomu velice rád. Je pravda, že my v klášteře máme určitá omezení v korespondenci. Někdy dopisy dojdou, někdy ne. Ovšem, u Vás jsou také určitá omezení. Doufám však, že takováto přátelská výměna dopisů nenarazí na žádné těžkosti.

   Děkuji Vám za to, co jste napsal o mé knize. Jestliže s tím budete souhlasit, pokusím se Vám poslat další své věci. Sdělte mi pak, zda jste je dostal. Mám dojem, že jedna z mých knih "Seeds of contemplation" už do češtiny přeložena byla, ale v Anglii.

   Žijeme v nesnadné době. Musíme se však v každém směru přidržet objektivních ideálů pravdy a být poslušni vnitřního hlasu svědomí. Svět prochází hlubokými změnami, což nejenže Bůh připouští, nýbrž i chce, a to z velmi vážných důvodů. Všude je tolik omylů a nespravedlnosti. Kristus je pravda. On vítězí nad každým omylem, on však musí zvítězit v našich srdcích. Ve všem mu musíme zůstat věrni, a ať už pracujeme kdekoliv a jakkoliv, máme se snažit pracovat konstruktivně. Svět už má dost válek a revolucí, musíme budovat svět míru, založeného na spravedlnosti a pravdě, ne na násilí a podvodu. Války nevybudují mír.

   Dovedu si představit, jak obtížné je postavení katolíků ve Vaší zemi; je proto zapotřebí velké víry k tomu, aby otázka svědomí, která se jistě musí objevit, byla správně zodpovězena. Upřímně řečeno, jsem toho názoru, že je nemoudré ztotožňovat naše zdejší katolíky politicky se Západem, jakoby věc katolíků stála a padala se západním světem. Naše království není z tohoto světa, a my musíme překlenout politické vztahy, i když k tomu není zapotřebí být nepolitický. Církev nemůže v těchto zemích nikde čekat nic dobrého, ale katolická pravda přežije, nemějte o tom žádných pochyb. Bude očištěna a posílena. Christus vincit. Kéž Vám Pán dá světlo, sílu a radost být věrným svědkem jeho nejvyšší pravdy v míru a ve vytrvalosti. Ať si ostatní skrze Vás uvědomí, co je čestnost a poctivost katolického dělníka.

   S požehnáním a ujištěním o svých modlitbách - modlete se také za mne a napiště mi, jestliže můžete.

V Kristu Váš

Thomas Merton