Malá brněnská pouť

   Na začátku týdne jsem strávil 2 dny v druhém nejvýznamnějším městě Moravy a krom několika skvělých setkání jsem si nemohl odpustit jednu malou osobní "pouť". Dřív mé kroky z důvodů, které není třeba zveřejňovat, vedly v tomto městě na Zelný trh k soše sv. Primitiva, nyní se věc má trochu jinak.

   Po paměti, takže lehce zmatečně, mě srdce i nohy táhly vstříc Královu poli. Po nedlouhém bloudění křivolakými uličkami města jsem nakonec stanul před místem, kde se v minulosti psaly tiché duchovní dějina Brna a kde se dnes píšou v jedničkách a nulách virtuálně intelektuální proměny IT mozků - před Královopolskou kartouzou - dnes fakultou informatiky. Ona čtvrť je opravdu díky odkazu kartuziánů polem Nejvyššího Krále Nebe i Země.

    Účelem pouti byla opět socha a opět světce - na průčelí kostela Nejsvětější Trojice se vyjímá sv. Bruno - ten sv. Bruno, s nímž mě dnes pojí řeholní jméno. A tak jsem tupě, nehnutě a dojatě stál několik minut před zamčeným kostelem s pohledem upřeným na svého svatého předchůdce a dojatě se krátce pomodlil. 

   Nic velkého se nestalo, život ve městě Brně, uvnitř fakulty i v kartouzách celého světa plynul dál svojí cestou, jen jeden nepatrný, stokilový, dvoumetrový člověk byl zrovna na pokraji sedmého nebe.

    Poznámka - potvrzuje se, že protiklady se přitahují, sv. Bruno byl hluboký, mlčenlivý, vzdělaný, asketický a kontemplativní muž, narozdíl od povrchního, užvaněného, jednoduchého, poživačného a roztěkaného suposlava.