zážitky hanáckého konópka

Kde se rozmohl hřích, v míře ještě daleko štědřejší se ukázala milost

9. 8. 2017 8:14
Rubrika: Nezařazené

   Ach mé rodné 20. století. V zápiscích historiků budeš navždy spojeno s dvěma světovými válkami a rozmachem dekadentních politických režimů. Avšak, jak praví sv. Pavel, "kde se rozmohl hřích, v míře ještě daleko štědřejší se ukázala milost", a tak jsi světu dalo i několik nádherných květů - Matku Terezu, Engelmara Unzeitiga, Pia X., Jana XXIII., Jana Pavla II., kapucíny Pia, Leopolda Mandiče a Ingberta Naaba, Karla Habsburského, Maxmiliána Kolbeho, Ruperta Mayera, Petera Pavola Gojdiče, Dominika Trčku, Zdenku Schelligovou, Aničku Zelíkovou, Columbu Marmiona, Rafaela Arnaize Baróna, Marii Goretti, Tita Brandsmu a... Edith Stein.

   Takže i pro nás, v těkavém 21. století, je šance být svatými. A na povzbuzení pro tuto cestu přidávám pár slov právě dnešní světice:

   "Kristus na sebe vzal jho Zákona, tím ho dokonale naplnil a kvůli Zákonu a podle Zákona zemřel. Právě tím od Zákona osvobodil všechny, kdo od něho chtějí přijmout život; ten však mohou přijmout jedině tehdy, když svůj vlastní život obětují. Neboť ti, kdo jsou pokřtěni v Krista, jsou pokřtěni v jeho smrt. Jsou vnořeni do jeho života, aby se stali údy jeho těla a jako jeho údy s ním trpěli a umírali, ale také vstali z mrtvých k věčnému, božskému životu.

   Tento život obdržíme v plnosti teprve v den slávy. Avšak již nyní – v těle – na něm máme účast, pokud věříme: věříme, že Kristus pro nás zemřel, aby nám daroval život. Právě tato víra nás s ním sjednocuje jako údy s hlavou a otevírá nás přílivu jeho života. Tak se pro nás víra v Ukřižovaného – víra živá, jež se snoubí s láskyplnou oddaností – stává přístupem k životu a počátkem budoucí slávy; proto je kříž naší jedinou chloubou: Ať je daleko ode mě chlubit se něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Kdo se rozhodl pro Krista, ten je pro svět mrtev a svět je mrtev pro něj. Na svém těle nosí jizvy svého Pána, je slabý a lidé jím pohrdají; avšak on je právě proto silný, neboť v jeho slabosti se projevuje Boží síla.

   S tímto poznáním Ježíšův učedník nejen přijímá kříž, který je na něho vložen, ale také aktivně křižuje sám sebe: Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi. Svedli neúprosný boj se svou přirozeností, aby v sobě zahubili život hříchu a uvolnili tak prostor životu ducha. To druhé je důležité. Kříž není samoúčelný: strmí do výše a ukazuje vzhůru. Avšak kříž není jen znamení – je to také mocná Kristova zbraň; je to hůl, s níž božský David táhne do boje proti pekelnému Goliáši. Mocně jí buší na bránu nebe. A brána nebe se otvírá. Přívaly Božího světla pak proudí shůry a zaplavují všechny, kdo kráčejí ve stopách Ukřižovaného."   (z dnešní breviářové hodinky četby)

   Svatá Edith Stein, oroduj za nás!

Zobrazeno 540×

Komentáře

PetrST

Slovy Tolstého: „Krása spasí svět.“

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková