Loňský Svatý týden

   Moc rád vzpomínám na loňské prožití Svatých Velikonoc. Hodně jsem se těšil, jak je prožiju na svém milovaném Vesmíru - spřádal jsem dopředu hlášky, výlevy na Pekaře, Slova na den a tak vůbec. Ve středu Svatého týdne jsem byl naposledy v práci a od rána bylo něco špatně. Během dne to geometricky rostlo. Nepomohly ani léky nakoupené na blind a tak jsem večer, po odpíchnutí hodin, vsedl do auta s lehce podlomenýma nohama, roztočenou hlavou a značně znaven.

   Cesta probíhala vcelku pokojně, topení puštěné naplno mi dělalo příjemně (což občasné urologické pauzy vzápětí smetly) a nápoj černé barvy udržoval mysl v bdělosti. V Opočně už ovšem přicházející slabost vyhrála a bylo třeba delší pauzy. A právě tam jsem v modlitbě vyřknul souhlas: "Chceš-li Pane, abych Tvé největší svátky strávil s Tebou ve větší samotě, a proto sesíláš nemoc, rád se podvoluji a beru to jako výsadu." A s touto výsadou jsem dorazil k Vesmíru.

   Jsa opravdu mimo, vsunul jsem hned po příjezdu Pekařovi do ruky klíče od auta se slovy: "Pikolíku, zaparkuj mi vůz!" a s horečkou šel ihned zalehnout na chatku zatímco auto zmizelo na místě, kam běžný řidič při smyslech nikdy nevkročí ani pěšky. A opravdu, celé Triduum, včetně Vzkříšení, jsem prožil ve velké radosti (a lehce zvýšených teplotách) v samotě s Pánem na chatce. To mi ovšem nebránilo, abych ve světlejších chvilkách spolunocležníkům zašněroval spacáky, vyházel matrace z postele či jinak se angažoval pro jejich cvičení ve ctnosti trpělivosti a sebepřemáhání. Mé osobní sebepřemáhání spočívalo v denním nabírání zbytku sil a účasti na liturgii. Díky nemoci to byly jednoznačně nejhezčí Velikonoce, člověk zakusil lásku Boží a Jeho touhu po naší větší vzájemnosti a zároveň byl příjemcem milosrdenství a službu lásky od těch, kteří byli na Vesmíru rovněž, a kteří mi vařily čaje a všemožně se starali o blaho nebohého těla.

    Tehdy tam s námi byl, a největší svátky s námi prožíval, i otec kardinál Miloslav Vlk. Málokdo tenkrát tušil, že již vyšly první červánky jeho osobního Velkého pátku, který se dnes překlopil v Bílou sobotu. Jeho letošní Velikonoce budou těmi nejopravdovějšími - spatří Vzkříšeného Pána tváří v Tvář. Kéž zakusí Jeho touhu po vzájemnosti a milosrdenství v míře plnější, než jsem před rokem zakusil já.

   Otče Miloslave, orodujte za nás.