zážitky hanáckého konópka

Cesta domů

24. 1. 2017 21:10
Rubrika: Nezařazené

   V poslední době se v mém myšlenkovém světě zlehka zabydluje jedna nová účastnice. Celé to začalo 2 dny před Štědrým dnem. Krátce po 23-té hodině noční mi zazvonil telefon a hlas na druhé straně sdělil zprávu o úmrtí jednoho obzvlášť blízkého člověka. Paradoxně jsme vedle sebe žili jen krátký čas a dělila nás větší věková propast, ale i tak.

  Jednou ze služeb, které jsem nedlouho po vstupu do kláštera dostal, je večerní zamykání zahrady. Tato zahrada mimo jiné sousedí i se hřbitovem, od kterého mám klíč, a na němž je shodou okolností pochovaný onen muž. A tak několikrát do týdne zakončuji zavírání cestou k jeho (a dalším) hrobu. 

   V podstatě až tam jsem nalezl vynikající prostor pro rozjímání. Růženec, který začínám v zahradě, většinou zakončuji posledními desátky tady. Slova "i v hodinu smrti naší" uprostřed pole pomníků, ticho, tma, pár blikajicích světélek. Stromy tiše houpají větvemi ve větru, tvář se nepatrně červená mrazem. Muž na cestě spatřuje cíl, ačkoli zatím jen v mlze.

   A tak, když se pak vracívávám zasněženou zahradou zpět, duní mi mozkem strašlivé vědomí, že kdyby Pán právě teď zavolal mé jméno, jsem hrubě nepřipraven a kdoví, nakolik by bylo setkání s Ním tváří v tvář v tuto chvíli setkáním radostným a nakolik trapným překvapením.

   A ona nová myšlenka? "Pane, jak mám žít, aby platila ta první možnost?"

Zobrazeno 956×

Komentáře

dromedar

"nakolik by bylo setkání s Ním tváří v tvář v tuto chvíli setkáním radostným a nakolik trapným překvapením"

To je podle mě špatně postavené dilema. Nebo přinejmenším dilema, které se sotva dá postavit před "Bohem dromedárovým": Jaképak radostné setkání, jaképak trapné překvapení - tam, kde je na jedné straně zdroj a vrchol všeho dobra, a na druhé straně člověk? Tam je, nakolik záleží na člověku, prostor vždycky jenom pro "Pane ... smiluj se nade mnou hříšným".

WOAM

Souhlasím, že dokud se bude v ten okamžik člověk zaobírat pouze sám sebou, přísluší mu právě ta věta, kterou nabízíš, dromedáre.
Sama bych ale považovala za naprosto přirozené v tu chvíli vytržení (ze stanutí před samotným Bohem) jen mlčet závratí, obdivem, láskou a vděčností před Boží tváří. Před tím, že JE a že mám tu nesmírnou výsadu se s Ním sama setkat.
Za mě proto v té představě "setkání se samotným Bohem" ten radostný aspekt naprosto válcuje nějaké ohlížení se na sebe. Počítám spíš, že vedle Něj by si na existenci nějakého titěrného "já" ani nevzpomněla, protože všechno dobré se rozplyne a scelí v Něm a všechno zlé přestane mít jakýkoli význam a zanikne (samozřejmě pokud na tom nebudu lpět víc než na bytí s Bohem, ale to si zatím neumím představit ...kór v Jeho přítomnosti).

WOAM

...co jsem tím ale chtěla říct: myslím, že oba dva ty aspekty (trapný i radostný) jsou pochopitelné a očekávatelné.
Nedává přece smysl, aby před Bohem, který je Dobro samo, člověk nepocítil aspoň jiskru radosti, ne? (mezi všema jinejma pocitama a spol.)

LidiLidi

@WOAM: Jenže to přeradostné patření na Boha je spíše naše naděje, a pokud v okamžiku smrti nebudeme připraveni na setkání s ním, tak pevně doufám, že opravdu (snad) přijdou na řadu ona slova "Buď milostiv mě hříšnému." Protože pokud ne, tak na toho Boha moc dlouho patřit nebudeme.

Háček je v tom, že naše připravenost by měla být v tom, že radostné přebývání v Bohu by mělo mít jakousi přdehru již na tomto světě a ona slova prosby za odpuštění by v nás měla každodenně rezonovat. Pokud toto tak nebude a my naivně spoléháme na nějaký okamžik smrti, pak se taky může stát, že na tato slova nebude prostor ani před Boží tváří.

Suposlav: Díky za podnětný článek k zamyšlení nad tím, že by možná bylo potřeba něco v životě změnit.

WOAM

LidiLidi: Souhlasím. ;-)
A Suposlavovi za podnětný článek taky děkuju.

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Rubriky

Nejnovější

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková