Diakonská vysviacka Dominika Plavnického a Jožky Fuňáka

  Jak praví dávná moudrost, chce-li člověk dosáhnout Božího království, musí mnoho vytrpět. A tak mi jedné krásné noci zazvonil budík kolem 1 hodiny po půlnoci a s ještě zalepenýma očima a lehce nekoncentrovanou motorikou vyrazil jsem vstříc hlavnímu nádraží v Olomouci. Odtud jsem za pomoci vlaku (kdy cena jízdenky ještě znásobila koeficient mučednictví) vyjel vstříc východoslovenské metropoli Košicům.

   Kupé mi záhy dovolilo usnout, a díky stavbě trati a průvodčím a spolucestujícím a dalším vlivům mi tuto milou možnost usnutí nabídlo během jízdy ještě několikrát. V době, kdy již zora stála pevně na nebi, jsem v domnění, že jsem vzhůru již natrvalo, se pomodlil ranní chvály, díky čemuž jsem za oknem prošvihnul panorama Tater, ale Hospodin má vždy přednost. Avšak z nějakého důvodu jsem po posledním AMEN opět upadl v spánek.

   Košice přivítaly hosta ze západu milým jemným deštíkem a cca hodinou času, která byla využita k projití Svatou branou, kterážto byla umístěna v Gréckokatolickej katedrále. Za několik málo okamžiků měly dušičky v očistci opět pré, neb další Svatou branou tohoto města jest katedrála Rímokatolická, v níž svěcení mých přátel proběhlo. Před začátkem obřadu ještě mé neuroticky hbité prsty naťukaly vinšování k narozeninám otci Tomáši Hoffmanovi na Vesmír a začala slavnost.

   Bohoslužbě předsedal emeritní arcibiskup Aloiz Tkáč. Na slovenské poměry jsem velmi vřele ocenil až nečekanou jednoduchost liturgie a stručnost a věcnost homilie. Samotné svěcení jest pro svěcence událostí navýsost intïmní a pro nás plebs navýsost vzdálenou, tudíž psát cokoliv by bylo dosti troufalé. Snad jen, že celým obřadem se nesla krásná atmosféra Božího pokoje (jistě daná i takřka hmatatelnou radostí očistce neb po celou dobu někdo coural Svatou branou tam a sem). Krom Dominika a Jožky byly vysvěceni ještě 2 další bohoslovci, nicméně úloha hlavní Vatikánské gardy padla v liturgii oběti právě na tyto 2, takže výzvu k pozdravení pokoje a závěrečné propuštění říkal ten samý hlas, který mě ráno co ráno tahal z postele na Vesmíru a nutil mě k činnosti.

   Po mši bylo krásné setkání s rodinou svěcence, kamarády z kapely My Way, pohoštění atd, atd. Mám taky jisté podezření, že jsem historicky první, kdo získal od Dominika novojáhenské požehnání. Jedinou jest kaňkou, že jsem se nestihl pozdravit a popřát s Jožkou. A Svätá cirkev Božia je bohatší o další služebníky.