Nekonvenční pohled Moraváka na Prahu

   Coby věrný syn matičky překrásné Moravy byl jsem již v lůně své matky biologické obdařen jistým, řekněme méně laskavým, postojem k našemu hlavnímu městu. Postupně tento vztah nabýval nových a nových rozměrů, nicméně vždy byl pevně zakořeněn v určitém emočním distanci. V poslední době však do mé mysli vstoupila naprosto nečekaná proměnná v pohledu na ono město, čnící na půli cesty z Pardubic na Beroun. 

   Přestože mé IQ se horkotěžko vyšplhalo k dvouciferným hodnotám, zůstaly v mé mozkovně jisté historické události a lidé s jimi spjatí. A právě zde se to láme. Najednou jsem si totiž začal pomalu vybavovat koliko svatých, a to těch opravdu svatořečených, prošlo ulicemi naší metropole. Svatí bratři Vojtěch a Radim na Břevnově, svatý Vavřinec z Brindisi na Hradčanech. Svatý Václav a ctihodná Mlada na Hradě, svatá Ludmila na Vyšehradě. Anežka Česká ve svém klášteře, nebozí františkáni od Panny Marie Sněžné, Jan Nepomucký, v moderních dějinách procházel Prahou sv. Jan Pavel II. a věřím, že nebude trvat dlouho, co slávy oltáře dojdou Josefové Beran a Toufar a jistě jsem na několikero světců zapomněl.

   Takže i v tak nelítostném prostředí, jaké nabízí naše hlavní město, lze se státi svatým a jeho ulice jsou provoněny jejich dávnou přítomností. Avšak Moravák musí zůstat Moravákem a tak si nemohu odpustit závěrem dodat, že koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje a proto své vyvolené nasadil v takovém počtu právě do Prahy a jistě není s podivem, že většina z výše uvedených byla ke svatosti přivedena mučednicky, což je upozorněním pro všechny, právě se v naší metropoli zdržující, a o svatost vlastní usilující.