Říjnová noc

   Dobrý Hospodin dopřál mi o prvním dni měsíce října jeden volný den navíc. I pookřálo srdce skauta a vzhledem k faktu, že oním dnem byl čtvrtek a hned následujícího dne se na milovaném Vesmíru mělo započít setkání staré gardy týmácké, nebylo problémem učinit rozhodnutí strávit onen volný den pobytem v Orlických horách a dopřát si onen dávno toužený a dlouho neokusený pocit přespání ve volné přírodě.

   I stalo se, jak už to ve volné dny chodí, že jsem se po probuzení naobědval, něco málo zazevloval, nastartoval citrónka (citroen berlingo) a maloměšťácky vyjel skautovat. Cestou jsem učinil přestávku u hradu, jehož jméno odpovídá mému duševnímu statusu - u Trosek. Slunce příjemně hřálo a tak kolem půl sedmé večer můj kočár zaparkoval v malebné vsi Sedloňov. Oděn v růžové květované kraťasy, tričko s krátkým rukávem a obut v sandály vyrazil jsem vstříc kopci Vrchmezí. Cestou jsem udělal malou mastňáckou pauzu, kdy jsem se pokoušel za pomoci notebooku (ano, i takové věci už si moderní skauti bohužel tahají do lesa) a mobilního telefonu (ano, i takové věci už si moderní skauti bohužel tahají do lesa) natočit videoklip pro svoji někdejší kapelu. Daný pokus vyšel mizerně, čímž celá pouť započala býti souhrnem několika drobných katastrof.

   Zapadlo slunce, což bylo sice pro oko velmi lahodné a romantické, ne tolik už pro obnažené končetiny a bosé nohy. Navíc tento fakt způsobil i to, že cca poslední kilmetr jsem již šel tmou. Ač již posílen mikinou, přesto promrzlý došel jsem na Vrchmezí. Zde jsem ze svých zásob povečeřel, k nemalé úlevě si oblékl ponožky a kalhoty a vložil své tělo v spacák. Naštěstí pro přespání zde sloužila turistická boudička.

   Ani ono výše zmíněné přiodění a pobyt ve spacáku bohužel neumenšilo pocit chladu - inu ona mastňáckost už mnou bohužel prorůstá. Navíc jsem záhy pochopil proč celý svět má oktober, jen my říjen. Ze všech světových stran totiž započalo nekončící troubení říjících se jelenů. Zdali na zvuky, které vydávaly, a které měly za následek, že jsem oné noci usnul dohromady asi 15-krát, opravdu vábí laně, tak tyto lesní dámy mají hudební vkus opravdu velice, velice alternativní. Tak mě při tom napadlo, jestli mezijelení vztahy jsou i podobné těm mezilidským. Pak by totiž ta nebohá parohatá zvířata obětovala spánek a hlasivky na to, že si nalákají nějakou nafiflenou laň, která je bude po zbytek života sekýrovat :-) Inu nebudu to, coby kovaný gentleman více rozvádět.

   V noci pak mě probudilo silné šustění v sáčku s odpadky kousek od boudy. V obavě, že původcem oněch zvuků je divočák, jsem v předvečer svátků andělů strážných začal ony oslavence mohutně vzývat a nejen se srdcem v kalhotech doklopýtal k sáčku a baterkou zjistil, že mě k smrti vyděsila obyčejná myška. Poslední překvapení pak přišlo ráno, kdy jsem zamrzlost šel rozhýbat vyběhnutím na vrcholek vzdálený pár metrů. A zde mě málem ranilo, neb zem byla komplet poseta jinovatkou. I sbalil jsem batoh a sešel zpět k vozítku.

   Poučení, které z toho všeho plyne jest: nezapomeňte si do lesa brát techniku, tužte se a šetřete na odívání, kochejte se nasloucháním zvuků přírody, vyberte vhodné datum a patrony dne kdy do přírody jdete a jistě i mnoho dalšího a užitečného. Přírodě 3x nazdar - Zdar! Zdar! Zdar!