Zevlování coby nástroj Hospodinova působení

   Drazí a milí, stále nevycházím z údivu nad tím, co vše si náš dobrý Pán dovede použít pro svoji větší slávu. Naposledy oním nástrojem byla moje přirozená a daná lennost a zevláctví. Popíšu blíž.

   Měl jsem jasně naordinovaný plán na sobotu. Vstát a jít na mši svatou v 8 hodin, pak jít vypomoct kapucínům s přípravou nově vymalovaného kostela a odpoledne být přítomen na fotbalovém utkání Olomouce s Brnem. Žel v okamžení, kdy mi ráno začal prozpěvovat své písně buík, jsem měl okamžitě plnou kupu argumentů, kterými ta zodpovědná část ve mě byla okamžitě umlčena a pokračoval jsem ve spaní s tím, že nový program, který bude obsahovat i mši i fotbal, tak aby se to stihlo, se nějak udělá.

   Šel jsem tedy rovnou na onu výpomoc bratřím. No, a při ní došlo na to, že onen právě vymalovaný kostel bude mít svoji obnovenou mešní premiéru právě v sobotu - v 17 hodin (čas začátku fotbalu) a jako celebrant přijel z Brněnské komunity novokněz, br. Cyril, s nímž jsem si rovnou dohodl zpověď.

   Takže fotbal rázem padl za vlast, mohl jsem dojíti odpuštění svého hříšného života, být na krásné mši s novokněžským požehnáním a jako bonus jsem byl ušetřen nervového vypětí zápasu, v němž město měst nakonec s vídeňským předměstím plichtilo 1:1. 

    Nevím nakolik bych se nechal strhnout v případě, kdybych už ráno na mši byl, takže ono rozhodnutí pospat si o hodinku déle se nakonec ukázalo jako rozhodnutí moudré a prozíravé. Nejen že jsem se vyspal, ale ještě jsem dospěl k výše uvedeným výhodám.

   Poučení, které z celé věci plyne je takové, že i naše drobné neřesti mohou nakonec posloužit Božímu království a nepřemáhejme se až moc na sílu, on si nás Pán Bůh přemůže sám a nebude to taková drasťárna.