Noční přepad skautského tábora

Existují jistá potěšení života lidského, která mohou zakusit jen některé skupiny populace. V tomto příspěvku se zaměříme na radost zvanou letní tábory a specifikujme se na skautský oddíl. A jsou to právě tábory skautů, kde bývá zvykem čas od času jejich účastníky navštívit v nočních hodinách a vyzkoušet tak bdělost hlídky. Mám-li průběh těchto setkání popsat stručně a v jazyce lidu prostého, nazval bych to "mlatou jak sviňa", kdy přepadající jsou táborníky nahánění po okolí tábora, za pomoci nonverbální komunikace jsou spacifikováni, svázáni, mučeni litím kečupu do úst, nořením do nocí prochladlého potoka apod než dojde k jejich vzdání se.

Jeden takový přepad jsem se rozhodnul učinit na náš oddíl sám, bez dalších kumpánů. Zjistil jsem polohu tábora, vůdci se dopředu ohlásil (to proto aby na mě vyštval pouze skauty a nikoliv orgány činné v trestním řízení), vybral volnou noc a jel jsem.

Geografická poloha mého současného pracoviště se s polohou tábořiště mírně nesetkávali a tak zatímco jsem krátce po 17-té hodině vyjel vlakem vstříc matičce Moravě, ve 23:30 jsem už po absolvování čtyřech přestupů vyrazil na 7 km vzdálenou misi. První kapky deště probudily v mé duši chválu Hospodinu za dar příznivého počasí neb v klapotu kapet zaniknou zvuky prskajících větviček pod mýma nohama. A Hospodin potěšen touto radostnou chválou zesílil intenzitu pršení natolik, že vzkazy napsané na papíře za účelem jejich potupného položení doprostřed tábořiště a uložené nahoře v batohu brzy ztratily podstatu papíru a rovněž další věci v batohu pozbyly suchosti, jakož i textilie oděné na mém výstavním těle.

Došel jsem po nějaké době k tábořišti a uspořádal plán. Jako první jsem se vydal na rekognoskaci terénu. Abych se stal ještě méně nápadným, šel jsem korytem podél silně šumícího potoka. Tma a špatná orientace tomu chtěla, že čas od času se místo vypadající jak břeh ukázalo býti vodou, což však díky Hospodinově důmyslu s deštěm nevyvolalo bouři nevole, jen lehce zvýšilo koeficient promočenosti. Podařilo se mi dospět až k táboru, vnitřek však byl obezřetně hlídán a navíc jsem na čemsi dost nešikovně sklouzl a vytvořil lomoz vyšší než vyžaduje standart lesa. naštěstí blízké šáší, pohotovost a tmavé maskáčové odění uchránily mne od střetu se svitem baterky šmejdícím po okolí mé bytosti. 

Dal jsem se na ústup a při něm jsem do potoka omylem už jen lehce nespadal, nýbrž pod dojmem břehu suverénně nakročil do tůňky. Dík tomu jsem už ztratil zábrany i pro plížení se mokrou trávou. Nakonec se mi podařilo skautům zcizit barel s vodou na umývání zubů a hygienu. Zcela promočen jsem pak už neváhal, ukončil šaškování kolem tábora a neusálé zvyšování vlhkosti svých oděvů a s řevem důstojným dítěte po sebrání hračky jsem vběhl doprostřed tábořiště, kde jsem uklouzl a spadl hlídce přímo k nohám. Ta řvouce "přepad, přepad" se snažila mě udržet na zemi, naštěstí však to bylo malé vlče a tak jsem jej ladně odhodil a utekl.

A zde začalo největší zklamání. Než se skauti vydrbali ze stanů a než vyšli hledat vetřelce, měl jsem čas se ukrýt a dokonce tábor obejít a přiblížit se z druhé strany. Dostal jsem se přesně mezi tábor a jednu pátrací skupinku. Vyběhnuvše mezi ně na louku jsem vykřikl otázku "V čem si vy chudáci budete umývat zuby, když nemáte vodu?", a jal se opět utíkat k toliko důvěrně známému potoku. Sráz k němu mě překvapil svojí přítomností o metr blíž než jsem čekal a tak jsem do něj spadl jak pytel brambor. Naštěstí bez následků a hned se naskytla výborná skrýš v potočním trávoví. Dlouho kolem mě šlehaly kužely baterek. Když pomnalu mizely, zvetil jsem se a systémem Hara-kiri naběhl do tábora. Tam jsem překvapeným skautům sdělil, že "ten blb" běžel tam a ukázal někam do pryč. Za několik vtařin jsem už ležel na zemi, bohužel skolen skautem s přezdívkou Řezník, které onen dělal opravdu důstojný reprezent a tak po čase muk nezbylo než se vzdát.

Poučení z toho plyne takové, že děkujeme-li za něco Hospodinu, nadělí nám dané věci štědře až až a pro udělání radosti bližním se nehledí na nějaký ten šrám, chřipku, ideální vhkost apod a hlavně - být skaut je super a nesmírně povznášející, což oceníte zejména tehdy, ležíte-li ústy v blátě s Řezníkem na hřbetě :-)