Mnišský život v současnosti, aneb: K roku zasvěceného života, volume II.

   Tož dámy a páni, letś go v pokračování drobných poznámek ku zasvěcenému životu ústy pana Thomase Mertona. Dnešní díl bude nudný, trudný a obecný, ale nezoufejte, Velikonoce nás nabádají k radosti ze Vzkříšeného a nikoliv z blogů na signálech!

                  MNIŠSKÝ ŽIVOT V SOUČASNOSTI

   Určitým dějinným vývojem a nejrůznějšími proměnami se mnišský život dostal až do současnosti, v níž má několik podob. Zřejmě nejvýrazněji se na jeho současné podobě podepsal Druhý vatikánský koncil, který přinesl řadu reforem pro celou církev. Mnichům z hlav zmizely tonzury, v některých řádech zmizelo přísné rozdělení mnichů kněží a konvršů, neboli laických bratří, kláštery se staly přístupnějšími. Jednotlivá společenství začala více objevovat a žít svoji osobitou spiritualitu v rámci řádu. Dříve mezi jednotlivými domy víceméně nebyl rozdíl. Koncil ovšem neopomněl, že je u mnišských řádů třeba zachovat jejich odloučení od světa a cvičení vlastní kontemplativnímu životu.

Mnich, který je integrální součástí mystického těla Kristova, má své místo ve stále se měnícím světě. Je to výzvou, aby se jak církev, tak samotné mnišské řády, vyvíjely ruku v ruce se světem kolem nich. Tyto změny musí být především akcidentální. Samotná podstata mnišského či křesťanského života zůstává vždy stejná. Ve všech dobách by mnišské povolání mělo být synonymem pro život s Kristem a pro Krista. Dnes, v noci technologického barbarství by mniši měli být jako stromy, které rostou tiše ve tmách a svým životem očišťují vzduch.

   Klášterní společenství jsou dnes, ostatně jako vždy v historii, specifická také svojí zeměpisnou polohou a kulturními danostmi místa, v němž mniši žijí. Jistým specifikem může být dříve nevídaný prvek určité mezinárodnosti. Většina klášterů tradičních mnišských řádů stojí sice stále v Evropě, ale přijímají stále více kandidátů z celého světa. Například v trapistickém opatství ve francouzském Sept-Fons žije kromě Francouzů početná skupina mnichů z České republiky, Číny, Senegalu, Holandska, Spojených států a dalších zemí. Všeobecně roste počet povolání z asijských zemí, kde je v několika státech církev pronásledována. Proto tamní katoličtí mniši buď utíkají žít své povolání do evropských klášterů, nebo žijí tajně. Právě výše zmíněné opatství Sept-Fons nabízí čínským bratřím formaci ve svém klášteře a po ní je posílají do tajného kláštera v jejich vlasti. Ve 20. století se mnišský život vůbec potýkal s řadou obtíží spojených se dvěma světovými válkami a diktátorskými režimy v mnoha zemích, které jakýkoliv náboženský život, mnišský nevyjímaje, potlačovaly. Zároveň však kontemplativní mnišství zaznamenalo obrovský nárůst, a to i přes náboženskou krizi, která přichází zejména do prostoru Evropy a Ameriky.

   Jak uvidíme v následujících kapitolách, právě do opatství Gethsemani, v němž žil Thomas Merton, se po druhé světové válce hlásilo neobyčejné množství zájemců o vstup do řádu. Nabízí se úvaha, proč v době, kdy aktivní řády hlásí úbytek povolání, zavírají své domy a jejich průměrný věk se zvyšuje, tak naopak v řádech kontemplativních, nebo alespoň ve většině jejich klášterů, si počet povolání drží stále velmi nadstandardní číslo a tyto kláštery zažívají určitou renesanci. Jedná se zejména o kartuziány a trapisty. Možná odpověď může být, že právě mnišské řády si i přes historický vývoj a různé peripetie dokázaly udržet charisma svých zakladatelů a mohou přitahovat pravdivostí svého života. Určitou výhodou může paradoxně být i fakt, že nemají žádný zvláštní úkol jako aktivní řády a kongregace. Právě u nich totiž nezřídka pozorujeme, že pro účel, k němuž byly založeny, již dnes není potřeba zasvěcení. Stále dokonalejší systém sociálních služeb totiž jejich poslání umenšuje a zastírá.

    Jak již bylo řečeno, spousta povolání do kontemplativních řádů přichází v současnosti z Asie či Afriky. Jelikož se jedná o nemalé číslo a zároveň pozorujeme i poměrně velké množství uchazečů o mnišský život v Evropě, začínají starobylé evropské kláštery zakládat své fundace právě v zemích, odkud noví mniši přicházejí. Zároveň je dobré vědět, že leckde jejich filiální domy musí z politických důvodů fungovat v ilegalitě, jinde se daří mnišský život zasadit bez problémů. Uveďme alespoň některé příklady. Trapisté ze Sept-Fons mají své filiální kláštery v Izraeli či Číně a hovoří se o založení domu v Senegalu. Kartuziáni mají zase jeden mužský a jeden ženský klášter v Koreji.