Máme my sportovní fanoušci to ale život. Při sledování výkonů druhých lidí zažíváme pocity neutuchajícího blaha, jakož i situace přímo si volající o infarkt. A jsme-li Boha milujícími, kterým všechno napomáhá k dobrému, pak i skrze sport nás může Trojjediný oslovit. Coby bídný hříšník jsem byl nedávno sám ze sebe natolik zklamán, že mi až bylo hanba zůstat v samotě a tichu před Hospodinem. Tuto trapnost jal jsem se zahnati puštěním si fotbalového zápasu.
Výsledek utkání byl ovlivněn hrubou chybou jednoho hráče, kdy nahrál přímo soupeři a tentýž potom ještě v poslední minutě si dal vlastní gól. Tato situace mi pak analogicky připomněla můj hřích - člověk je sám za sebe za šaška a ještě tím pokazí obraz a práci celého společenství. A proč to píšu? Neb v pozápasových rozhovorech mě velmi povzbudila slova jeho spoluhráče staroslavného Milana Baroše.
Nemohu si pomoct, ale osobně věřím, že přesně tak k našim hříchům přistupuje náš Pán. Dané momenty pro něj vůbec nic neznamenaly, naopak si nedělal vůbec žádné iluze o tom, že se to děje všem a dít se bude a moc hezky jej povzbudil. Uznejte sami (čas 4:04):
A co z toho plyne? Že Bůh do do naší situace hovoří ihned a používá k tomu, aby se dotknul našeho srdce to, co máme rádi. Věřím, že něco podobného zažijete i vy.
Perfektní :-)
Děkuju madam :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.