zážitky hanáckého konópka

Expedice na východ

17. 11. 2014 12:49
Rubrika: Nezařazené

   Kraj tatranský, mému srdci blízký, byl času nedávného pln radosti neb má velikost jala se jej navštívit v doprovodu mé toliko skvělé matičky. Ta krátce po přejetí hranic předala řízení vozu do rukou mých s touhou usnout. Žel dopravní situace v kombinaci s mým stylem řízení ji po několika minutách přiměla opět se volantu ujmout. Krásným dárkem bylo, že cesta započala na sv. Martina a v den svátku tohoto muže jsme projížděli městem Martin. Večer, po ubytování v rusínské vesnici Kamienka v rodině kamaráda Mira, jsme se jeli přivítat s Matkou Boží na horu Zvir za nedalekou dědinou Litmanová.

   Den druhý započal ve stylu retro návštěvou mě tak milého Prešova, kde jsem v sezoně 2006/07 trávil čas "studiem" na Gréckokatolickej bohosloveckej fakultě. Radostně jsem nasával procházku po známých místech spojených s nádherným časem mého nádherného života. Následovala cesta do nedalekých Košic. No, a tam jsme se čestné slovo, cipána, pána beka, čuribelka a vočistec sešli s Dominikem, nedávným spolutýmákem z Vesmíru. Prohlídka košických pamětihodností (bohužel jsme nestihli sídliště Luník IX.) byla završena vstupem do prostor klauzury kněžského arcibiskupského semináře jehož je klientem. Tam jsem alespoň zahlédl a pozdravil dalšího z kamarádů - Jožku Fuňáka. Po tomto zážitku následovala podpora tukových laloků v kavárně a následně i cukrárně, kde jsem do svých útrob vsunul tradiční slovenský zákusek kremeš. Největší radost jsem ale měl samozřejmě ze samotného setkání s Dominikem.

   Den následující byl celý věnován hlavnímu cíli cesty - Bohorodici na hoře Zvir. Tentokrát jsme chtěli opravdu pouť, tak jsme šli pěšky. Půl cesty s námi šla paní domácí, abychom nezabloudili. Den jako stvořený pro pouť - v římské části katolické církve se slavila sv. Anežka česká, v té řecké sv. Jan Zlatoústý, slunce veselo svítilo, ideálka největší. Na místo samotné jsme došli tak, že jsem stihl svoji bídnou duši před liturgií vyčistit ve zpovědnici. Krom nejsvětější Obyvatelky tohoto místa, jejího Syna při Eucharistii a jeho soupodstatných Kolegů jsme zde potkali i místního vyléčeného narkomana a strážce hory pana Jozefa. Mimochodem návštěvu tohoto svatého místa vřele doporučuju mladistvým všeho věku. Čekala nás pěší cesta i zpět a po krátkém odpočinku v ubykaci jsme na Zvir jeli ještě večer, pomodlit se pod hvězdným nebem. Celkově je parádní navštívit nebeskou Matičku v doprovodu té pozemské.

    V den poslední nás čekala turistická atrakce - nedaleký Červený kláštor. Kdysi to býval klášter kamaldulů a před nimi kartuziánů, takže sečteno podtrženo jsem prožil další ze svých retrospekcí. Na Litmanové žije Panna Maria a zde žili následovníci sv. Bruna a při svém prvním řeholním pokusu jsem dostal jméno br. Bruno Maria podle obou výše jmenovaných, takže struny ve mně nalazené tímto směrem rozehrály své nejhezčí melodie. Záhy však dohrály. Nechal jsem zde totiž svoji mámu užít si samotu a tůru přírodou a jel jsem pro svého kamaráda Mira, který nám ubytování u svých rodičů zařídil, do Prešova. Tam v semináři, tentokrát řeckokatolickém, tráví své povolání on. No, a cestou pro něj jsem lehce spěchal a při předjíždění bílé dodávky se stalo, že touhu předjíždět měla i tato a došlo k bočnímu setkání našich vozidel.

   Po nějaké době jsem zastavil, vyšel ven, zastavila i dodávka a vystoupilo 5 snědých chlapců z etnika hojně se na východním Slovensku vyskytujícího a spustili na mě, že jsem zavinil střet a budu jim platit opravu. I pravil jsem, že vina na mé straně nebyla a pokud, tak, že byla oboustraná, a po odření auta jsem začal očekávat i deformaci svého obličeje. Naštěstí docházelo jen k výměnám slovním. Nakonec jsem kapituloval a pravil, že tedy zavolámne policii. Na to chlapci úplně otočili, a se slovy že autům nic není a hlavně že se nikomu nic nestalo se rozloučili a odjeli. Zbytek cesty už jsem jel jak srab.

    S Mirem jsme se setkali, zavezl jsem jej domů, kde měl volit a cestou jsme krásně pohovořili. V Kamience jsme se rozloučili, dojel jsem pro mámu s malou dušičkou co řekne na stav vozu, ale v síle načerpaného byla milosrdná. Nicméně celou cestu až do města měst, metropole krásy, vkusu, elegance a rodiště nejkrásnějších a nejhodnějších lidí - do Olomouce už řídila jen ona.

    Na závěr poučení z poutě:

Jezděte na Litmanovou, berte sebou rodiče, jezděte předpisově, jezte kremeše, navštěvujte bohoslovce, na sv. Martina projíždějte Martinem a Slovensko je malá země plná velkých pokladů.

Zobrazeno 607×

Komentáře

Vianney

Na Litmanovou bych se rád někdy podíval. Prozatím, žel, nebyla příležitost.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková