zážitky hanáckého konópka

Pokoj ve světě, pokoj doma

29. 10. 2014 16:40
Rubrika: Nezařazené

   Pro tyto dny jsme pastýřským listem našich biskupů vyzváni k modlitbám a postu za pokoj ve světě a za pronásledované křesťany. Konkrétní lokality a centra našeho zájmu jsou Blízký východ, africké země a Ukrajina.

   Sám za sebe se ale při této výzvě nemohu zbavit jedné vtíravé a ne úplně příjemné úvahy. Zadívám-li se zpátky do svého života, tak tam ke svému zděšení spatřuji nemálo lidí, blízkých lidí, dokonce i členů vlastní rodiny, kterým jsem někdy strašidelně ublížil. V cholerickém afektu během pár vteřin vystřelím slova, která druhé bolí několik let, rozbíjí přátelství a trvá dlouho než se najde společná řeč či cesta zpět. A nejde jen o slova. Někdy už ty vztahy ani nejdou narovnat do podoby, jakouměli před mým výstupem.

   A světe div se, totéž činím i dnes. Aniž bych chtěl, tak svým myšlením, slovy a skutky zraňuji ty, na kterých mi záleží. Na místo pokoje leckdy rozsévám bolest.

   A tak se ptám, je správné, abych se modlil za ty, kteří prožívají bolest a trpí tisíce kilometrů daleko, když sám ji způsobuji ve svém rodišti? Je správné modlit se za mír někde v pralese v Nigérii, když sám jej bořím tam, kde zrovna jsem? Není modlitba za mír ve světě a konec bolesti jen přikrývkou na vlastní rozsévání zla? Není lepší modlit se za čistotu vlastního srdce, pokoru vlastního ducha, moudrost svoji a pokoru pro své jednání? Anebo je modlitba za své ctnosti jen dalším z projevů narcismu?

   V oněch zemích, kde se válčí, kde jsou pronásledováni křesťané (a nejen oni), kde jsou lidé mučeni a týráni, tam je příčinou utrpení a bolesti nenávist. Jasně pojmenovatelná a viditelná nenávist, nesnášenlivost, zloba. Oč větší bolest asi zažívají ti, jimž jsem ublížil či ubližuji já, kde ubližuje někdo, koho máme rádi, na kom nám záleží a příčinou této bolesti je prostě a jen jeho tupost, povrchnost a sebestřednost (nádherně vyjádřená už jen tím, že právě píše sám o sobě).

   Otázku po tom, zda se modlit za utrpení ve válkách a pronásledováních po celé planetě, když sám jej leckdy nevědomky šířím ve svém vlastním domě, se snažím nakonec vyřešit tím, že se modlím jak za ty, kteří trpí jinde, tak za ty, kteří trpí mnou, tak sebestředně sám za sebe, aby dobrý Hospodin milosrdně zasáhl a trocha té mé blbosti nechal zmizet v nenávratnu. Vás, co jste vydrželi číst až sem, prosím o modlitbu taky a moc děkuju.

Zobrazeno 992×

Komentáře

dromedar

Díval bych se na to trochu odjinud - s pohledem upřeným nejprve na církev jako Kristovo Tělo, a její činnost par excellence, liturgii:
Modlitby za mír ve světě a za oběti aktuálního nemíru leží především na srdci církve, ne na srdci mě jako individuálního křesťana. Jejich hlavním subjektem je církev. Ptám-li se, jakým právem se modlím za mír já, jeho často aktivní poškozovatel, pak odpovědí je "protože jsem údem této církve".

Individuální dokonalost a uzdravení důsledků osobních hříchů je naproti tomu záležitostí týkající se zejména mě jako nedokonalého a hřešícího.

verbum

Michala rozumím ti a myslím, že v tom ta modlitba a pust je také zahrnutá

suposlav

Chlapci, děkuju za podnětné úvahy a pochopení

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Rubriky

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková