zážitky hanáckého konópka

Teologie autostopu

10. 8. 2014 19:18
Rubrika: Nezařazené

   Vzhledem k ekonomické krizi, globálnímu oteplování, hanácké lakotě a dalším jevům, dostal jsem se do situace, že mě tak drahé cestování musel jsem začít zčásti praktikovat za pomoci již lehce zaprášeného autostopu. A anšto mě Hospodin usadil do kraje severočeského, tak první zvednutí palce proběhlo v tomto, Bohu tak milém kraji. A hned to šlo skvěle, tak jsem této přepravy začal využívat čím dál více.

   Co však chci říct je zkušenost, kdy jednoho krásného večera jsem se takto jal dopravit z práce domů, zastavil muž, který aniž bych jakkoliv působil nebo nějak mimořádně se projevoval, si zajel 20 km tam a 20 zpět, jen aby mě dovezl až k domu. Pána Beka! Včera, cca 14 dní po této události se stalo totéž, při čemž tentokrát jsem většinu cesty mlčel úplně a stejně jsem byl transportován zase až k domu. A dnes, znova skoro otrávěn dlouhým čekáním, jsem byl nakonec vzat luxusním žihadlem s naprostým komfortem a zevezen jsem byl až ku stanici metra. Čím jsem si to zasloužil Pane? "Ničím. Tím že jsi."

   A vyvstávají mi tedy otázky: proč mi Hospodin sesílá takto dobré lidi a takto si mě hýčká? Chce mi prakticky ukázat to, o čem tak často slyším a čtu, že nám bez jakýchkoliv zásluh dává několikanásobně víc než žádáme. Co oko nevidělo, ucho neslyšelo, co ani na rozum nepřišlo...

   Anebo mě chce ubezpečit, "Vím o Tobě, záleží mi na Tobě a mám pro tebe vždy něco extra. I v životě mi důvěřuj a nebudeš zklamán!"

   Třetí možnost je, že mi chce naznačit, aby se mé kamenné srdénko trocha probralo k životu a začalo podobně jako Ti šoféři milovat nad rámec osobní pohodlnosti a "nutnosti". Kupříkladu odpouštět těm, jejichž jména ani neznám a s oddanou věrností zabrat v lásce k těm, s nimiž jsem takřka stále. Nedělat jen to co musím a co se mi chce, ale dát i něco navíc. Bez zásluh a naděje v protislužbu.

  Další varianta je, že jsem vlastně jenom prostředek k probuzení dobra v těch šoférech a jen se v nich nastartuje něco, co dlouho dřímalo.

   Anebo jsou to všechny tyto varianty dohromady, případně něco úplně jiného. Na každý pád mě tato silniční zkušenost vede k naději, kterou přeji bytostně zakusit i vám, že dobrý Bůh nám bez jakýchkoliv našich zásluh chystá věci opravdu nádherné a rád bych, abychom to všichni mohli takto zakoušet. Tuto jeho lásku a něhu, s kterou nám mimochodem třebas dává i nějaké to popostrčení k probuzení darů, jež v nás spí.

  Končím svůj traktát, sám za chvíli vyjedu jako řidič, a třeba mi Hospodin někoho napinkne, abych se mohl lehce revanšovat. A věřím, že mi i sám ukáže místa a způsoby, kde všude Jeho lásku mohu druhým zhmotnit i svým suposlavovstvím. To přeji nám všem. Vnímat, naplňovat se nadějí a o přijaté se dělit.

Zobrazeno 1291×

Komentáře

Angelika-SCB

Autostopem sice nejezdím, ale stopaře často beru. Občas slyším, že je to riskantní, když řádová sestra sama v autě bere stopaře. A já si říkám, že když si pořád budeme navzájem nedůvěřovat, tak to stále poroste. A tak v důvěře v Boha zastavuji stopařům a doufám, že mi včas Anděl strážný dá vědět, kdyby mi to mělo nějak ublížit. Potěšilo mě, že se zase vrací alespoň po kapkách vzájemná důvěra.

Ancis

Skvělý článek. Stopování je naprosto super věc. Taky se mi párkrát stalo, že mě jen tak někdo popovezl dál, než by měl, a člověku to prostě udělá radost. Jen mi přijde, že je teď stopařů strašně málo. Kolikrát si říkám, když někam jedu autem, že bych hned někoho svezla, a on nikde nikdo:)

Vojta Chalupa (haris914)

Se stopováním mám největší žážitky ze Skotska.
S kamošem sme se tam svezli škodovkou, kabrioletem, karavanem, s německými turisty, polským přistěhovalcem, důstojníkem RAF i v nákladním prostoru pikapu nebo poštovního auta. Většina řidičů s námi zajela i několik mil k navštěvované turistické atrakci, farmě kde jsme pracovali nebo k nějaké místní vyhlášené hospodě. Občas jsme dostali i něco k pití, balení mentolek nebo pomeranč. Posádka karavanu nám nabídla i snídani a jeden chlápek, se ktererým sme si po cestě výborně (jak jen to naše znalosti angličtiny dovolovaly) pokecali o vědě i víře a papeži nám dal na oběd v samoobslužné čínské restauraci.

slu-nicko

Vždycky jsem se bála stopaře brát... ale pod vlivem tohohle článku jsem dneska jednoho svezla. Fajn pocit (a on byl taky rád, prý tam stál už dlouho), budu to dělat častěji. Díky :-)

Jana Bezděková

znám jednu řeholní komunitu, která má ve svém charizmatu právě cestování autostopem. Dokonce pořádají autostopové exercicie ;)

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Rubriky

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková