Zahlédl jsi mě, Jonáši, mé dítě?

  Dvě fotogalerie zde na signálech mi v posledních dnech oprášili mě tak milou postavu a knihu proroka Jonáše. Konkrétně se jedná o https://www.signaly.cz/fotky/59752 a rovněž Jiříkův počin https://www.signaly.cz/fotky/59714/1511531#photo-detail. A jelikož jsem člověkem nevyléčitelně samolibým, sebestředným, narcistním, jájikoidním, egoistickým a tak podobně, tak se o svoji vřelost k Jonášovi podělím.

   Jako první mě vždycky potěší, když si čtu, jak Jonáš proti Boží vůli šel na loď, zde se v bouři lodníci modlí každý ke svému Bohu a nakonec kapitola končí slovy: "Na ty muže padla veliká bázeň před Hospodinem. Přinesli Hospodinu oběť a zavázali se sliby." Takže Hospodin dovede využít i krok člověka, který je v rozporu s Jeho vůlí k tomu, aby k sobě přitáhl několik námořníků, kteří Jej doposud neznali.

   Následné propuštění Jonáše z velrybího břicha je důkazem, že Hospodin je takový kavalír, že kajeme-li se, dává nám druhou šanci (i třetí, čtvrtou,pátou... prostě u něj není nikdo nikdy beznadějný případ). Což je, alespoň pro mne, úplná paráda a důvod k naději ať se děje co se děje.

   No, a při té druhé šanci náš milý Jonáš, který šel prve vědomě úplně proti Bohu, najednou obrátí celé město o velikosti dnešního Hradce Králové, což se nepovedlo nikomu před ním, ani po něm. Plus pro matematiky ten poměr: jde-li proti Boží vůli, obrátí cca pár desítek námořníků, jde-li s Boží vůlí, obrátí lidí tisíce. A přesto, že takto bytostně zakouší Boží dobrotu, něžnost a milosrdenství jak sám na sobě, tak na Ninivanech, nepřestává být raplem, hemzalem a... prostě Jonášem.

   A tak, milé děti, jak již bylo řečeno, jsem mužem nevyléčitelně samolibým, sebestředným, narcistním, jájikoidním, egoistickým a tak podobně, takže na závěr vložím poučení týkající se mě samého. Když i Jonáše s jeho povahou a neposlušností, použil si Hospodin k velikým a krásným věcem, stejně tak si k velikým a krásným věcem může použít nevyléčitelně samolibé, sebestředné, narcistní, jájikoidní, egoistické a tak podobně telátko, jakým je pan suposlav.

   Na závěr citace z knížky Jonášovo znamení od Thomase Mertona:

   "Co bylo špatné, stalo se dokonalým. Co je teď dokonalé, nikdy nebylo špatné. Vždycky jsem znal špatné jako dokonalé: protože co je špatné, vůbec neznám.

   Co bylo kruté, stalo se milosrdným. Co je teď milosrdné, nikdy nebylo kruté. Vždycky jsem obklopoval Jonáše svou milostí, a krutost vůbec neznám. Zahlédl jsi mě, Jonáši, mé dítě? Milost uvnitř milosti uvnitř milosti. Odpouštěl jsem světu bez konce, protože jsem nikdy neznal hřích.

   Co bylo ubohé, stalo se nekonečným. Co je nekonečné, nikdy nebylo ubohé. Vždycky jsem znal chudobu jako nekonečnou: bohatství vůbec nemiluji. Uvěznění uvnitř uvěznění uvnitř uvěznění. Nestřádejte si své extáze na zemi, kde je čas a prostor ničí, kam se minuty vloupají a kradou. Už nikdy se nedrž času, Jonáši, můj synu, aby tě řeky neodnesly pryč.

   Co bylo křehké, stalo se silným. Miloval jsem to, co bylo nejkřehčí. Vzhlížel jsem k tomu, co bylo ničím. Dotýkal jsem se toho, co bylo bez podstaty, a v tom, co nebylo, já jsem."