Domácí úkol

   Již dlouho mé ego nevystřelilo do světa nějakou tu úvahu o sobě samém, což musím samozřejmě napravit. Ideální prostor pro to mi dal nedávno zadaný domácí úkol na téma "moje přítomnost s Kristem". Nuže, sedněte si do pohodlného křesla, uvařte si příjemný adventní čaj, pusťte si pěknou hudbu a čtěte následující řádky.

   Jaký je můj přítomný okamžik s Tebou, ó Kriste? Na jedné straně toužím, abys do mého života vcházel jako vítr do lesa. Tiše bys vešel a celým lesem bys svobodně vál kudy bys chtěl. Zvedal bys ze země spadané listy, a větvičky stromů by se chvěly ve směru, kterým bys vanul. Roznášel bys vůně lesa do polí a luk v jeho okolí.

   Avšak jsem nezdárným lesem. Toužím po větru a zatím si hovím schovaný uprostřed hor, chráněn ze všech stran vysokými hřebeny. Les je zatím klidný, jen tu a tam jím lehce profoukne.

   Ty, Kriste, pro kterého žádná hora není vysoká a žádný les ztracený, zavěj do těchto končin prosím a rozhýbej v nich život!

   Dále bych si Pane přál, abys jako potok protékal dny mého života. Po obou březích bys dával život nejrůznějším květinám, obrušoval bys ostré kameny na dně, razil by sis cestu suchou krajinou, dával bys život všemu kolem. Odnášel bys napadané suché větve a ve Tvých vlnách by se zrcadlilo slunce.

   Přiznávám Pane, toužím po potoce, ale zašlapávám pramen, stavím přehrady a krajinu si buduji dle svého. Ačkoliv vím, že bez vody nevydrží.

   Jsem zde právě proto, abych skácel vysoké stromy nasázené hustě u sebe a bránící vejít větru do lesa a u pramene vyhloubil koryto pro potok, aby se mohl roztéct. Ale je to boj odevzdat se větru. Člověk neví odkud přijde, jak bude silný a lecos starého i zlomí nebo odnese. Může přesouvat různá semena a změnit tvář lesa. Stejně tak je těžké poddat se potoku. Neznáme cestu, kterou si bude razit, ani čemu dá život a co naopak sebou stáhne.

   A tak můj Pane jsem stojatým, suchým lesem. Čas od času jím lehce provaneš a nějaký ten stroužek proteče po svazích. Ale až uvidím, jak se ve větru snáší listí, dopadá do vln potoka a odtéká v dál, tehdy se rozpláču a vejdu Ti v náruč. Kdy to bude? Však znáš lesy můj Pane, stačí jedna bouřka a vše je jinak.