Stav světa a jedna lednová noc

Nedávno jsme s několika lidmi hovořili o povolání člověka a jeden ze závěrů zněl, že naším primárním povoláním je svatost. Cílem je nebeské království.

Střih

V lednu na duchovních cvičeních jsem se sám od sebe probudil uprostřed noci a nešlo mi zaspat. Do kaple to bylo 10 kroků, přesto jsem vyšel z pokoje a na místo do kaple šel až do nižšího patra do kuchyňky na čaj a něco si přečíst. Je možné, že v okamžiku nočního probuzení jel někde autem manžel a otec rodiny a zastavil prostitutce. Někdo jiný se vloupal do domu a vykradl důchodce spořící pro vnoučata a na jiném místě byl unesen a zabit člověk. Stačilo málo, ujít o 20 metrů méně, kleknout na 10 minut v kapli a auto by dojelo až domů a muž setrval ve věrnosti, ve zloději by se hnulo svědomí a odešel s prázdnou, únosci by počkali na výkupné a uneseného propustili.

Jak vidno, osobně ke svatosti bohužel nesměřuji, Bohem nabízené šance k modlitbě odpálkovávám a i proto se odhlasovávají potratové zákony, rozpadají rodiny, zuří finanční krize a mohli bychom pokračovat. Svatost jednoho je svatostí všech, hřích jednoho je hříchem všech. Je-li jeden úd nemocný, trpí celé tělo.

Dodej milosrdný Bože odvahy nám slabým vytrvat na cestě k svatosti. A děkuji za všechny, které v noci probouzíš a oni hned hledají Tebe. Amen!