Nevím, jestli to dokážu

   V tomto týdnu jsem se po více jak roce vrátil do kláštera, z něhož jsem zběhl. Důvod byl prostý - na pohřeb nejstaršího ze spolubratří. Pamatoval jsem si jej za ten rok a čtvrt v komunitě a deseti let dojíždění coby host jako člověka věru svatého a pokorného. Při homilii pak zaznělo, že údajně jedna z jeho posledních vět spolubratřím bylo: "Nevím, jestli to dokážu."

   Ve mě v tu ránu by se krve nedořezal. Pokud takový člověk po životě trpělivosti, pokory a služby řekne toto, co pak čeká na mě, hulváta a hříšníka z kategorie těch slaběji se ovládajících... Odpověď na otázku jak se k tomu postavit je prostá - žít svatě! Jenomže...

   ...nevím, jestli to dokážu...