Taková milá sobota

  Mé ego již rozsvítilo kontrolku, že jsem dlouhio nenapsal žádný exhibicionistický článek popisující nevšední zážitky z všedních dní. Nuže do toho.

   Stanete-li se hříčkou kombinace hokejového fanouška, sklerotika, kamaráda a zaměstnance s nepevnou pracovní dobou čeká vás v životě nemálo utrpení. To mé má podtitul Třebíč. Před hokejovou sezonou jsem se velice těšil na zápasy své Olomouce v Třebíči. Tento urbanistický klenot naší vlasti totiž vždycky rád navštěvuji - je to dle mé tabulky nejhezčí město na území ČR. Veliký židovský hřbitov, převelekrásná bazilika, klikaté uličky židovského města, zapomenutá ohrada s bílými jeleny, kaplička na kopci nad hřbitovem - prostě ideální město se vším všudy. A spojené s hokejovým zápasem představovalo lákavou vizi celodenní exkurze zakončenou hlasivkovým duelem s místními fanoušky a následným rozborem zápasu nad chmelovou tužkou.

   První možnost byla přípravný zápas 4. září - jenomže úterý a nutnost odkolchozovat mši svatou v Proglase. Ač jsem si speciálně na to zamluvil dovolenou, tak jsem ji musel rušit neb všichni jeden další kostelničení schopný člověk měl doma nemocné synky. další možnost - sobota 3. listopadu. Tady zase selhalo kamarádství - můj velký kámoš Vašek hrál derniéru představení Sluha dvou pánů a to je pochopitelně vždy víc jak vylévání emocí na muže v pruhovaných oblecích.

   Takže Třebíč letos nic. Do party vyšlo i to, že jsem své sestře, labužícví si v pokřicích Komety Brno slíbil návštěvu derby Brno x Zlín. Zcela zaponuv na tento fakt jsem se později na čas zápasu upsal zpravodajské službě v práci.

   Naštěstí coby křesťané víme, že máme dobrého Páne, který na nás myslí a tyto soukromé tragédie umí nahradit stonásobně lépe. Nuže, nějak záhadně jsem se dočetl, tuším že zde na signálech, že v den zápasu v Třebíči se hraje dopoledne i křesťanská amatérská hokejová liga - KAHL, v Poličce. Čas úvodního buly napověděl, že bezproblémů stihnu i večerní Vaškovo divadlo.

   V pátek večer jsem ještě oplakal absenci zápasu Komety, nabídnul mimochodem vše, co jsem sestře přál - hodně gólů, vyprodané Rondo a rozuzlení v trestných stříleních, no a v sobotu jsem již chutě vylezl z pelechu a zamířil na vlak do Poličky. namísto krásné Třebíče jsem tak poznal další moc hezké město - rodiště dalšího z kamarádů Radka. Křesťanská liga má narozdíl od té profesionální tu výhodu, že se neplatí vstupné, hraje se jen hokej, žádné bitky, z ochozů nezní vulgarita a celkově to je příjemnější. Po zápase jsem rovněž měl tu čest nahrát pár dojmů s hráči.

   V Poličce jsem pak krom zimáku shlédnul i náměstí, obrovitý kostel sv. Jakuba a pomodlil se na hřbitově, kde svůj hrob má i skladatel Bohuslav Martinů. prostě moc krásný výlet - i cesta vlakem podzimní krajinou měla své kouzlo.

  A mimochodem, to večerní představení bylo natolik úchvatné, že jsem během něj ani nestihnul a opomněl sledovat dívčí osazení sálu. Tolik jsem byl vtažen.