Máte ještě na ruce nárameník ze Žďáru?

   Sliboval jsem sice ještě měsíc blogového mlčení, ale znáte to - ruce plešatého supa jsou jako ústa vlasaté ženy - prostě je nezastavíte a neudržíte v tichosti.

   Teď k tomu, co chci říct. Na mé levé ruce stále jest nárameník ze Žďáru s titulkem "Ovocem Ducha je láska, radost a pokoj". Jeho trudný konec očekávám každým dnem, ale nechávám tomu volný průběh. A proto by mě zajímalo, kolik z nás signálníků, ještě tento nárameník má a zároveň bych si dovolil takový malý hec - komu na ruce vydrží nejdéle!

  Je mi sice úplně jasné, že kdybych neměl ten proglasácký, tzn. přípravně týmový, ale měl ten reprezentující diecézi nejkrásnější, mlékem a strdím oplývající, která jest matkou chlapců bodrých a děvčat krásných tak, že až těm chlapcům bodrým oči hoří (jedná se o arcihanáckou diecézi Olomouckou), tak bych jistojistě vyhrál.

   Takže, do toho!