Stopem do práce

  Ač jsem byl v sobotu před půlnocí nejmenovaným vesnickým děvčetem krmen děsivými příběhy stopařů a stopovaných, tak jsem v neděli chutě vyšel s cedulí Brno na výpadovku k této jihomoravské obci. Ony řeči a rostoucí časový úsek strávený na krajnici rozšířilo čas strávenýten den modlitbou. Vlitá kontemplace to rozhodně nebyla - mimochodem jsou i lepší a prospěšnější cesty k modlitbě, ale každá příležitost k pozvednutí mysli k nebesům dobrá, kor za činnost, jíž člověk bezostyšně dává příležitost svým bližním konat dobré skutky.

   No, a půl hodiny před odjezdem posledního autobusu, kterým bych stihnul šichtu se to stalo. Automobil značky škoda spustil blinkr a zastavil v mé blízkosti. Dva mladí lidé (rozuměj cca stejný věk jako já) mě přibrali do vozu. Pro tuto chvíli dokonce vyklidili zadní sedadlo. Absence dálniční známky vedla vozidlo krajinou vedlejších cest, což má také své kouzlo.

   Hodina a půl uběhla velmi mile. Byl jsem překvapen že šofér znal Radio Proglas na němž poslouchá k mému údivu zejména klasickou hudbu. Slečna vedla útulek pro koně a oba byli takoví ti "do přírody tipy" - tedy moje krevní skupina. Vysazen jsem byl vysazen nedaleko Mendelova náměstí. Poděkoval jsem, vystoupil a do blízkého obchodního řetězce si šel koupit nějakou večeři. A zrovna tam došlo na slova mých sester. Nikoliv o krutých koncích stopařů, ale o střevní chřipce opanující naši domácnost.

   Od kasy jsem krokem více než svižným mířil do nejbližší putyky, neb k babičce bych šel už tak akorát do sprchy a k pračce. Nakonec mě pohostila hospoda s příznačným názvem U všech svatých. Abych zakryl pravý důvod návštěvy, rychle jsem objednal pivo rovněž příznačného jména Poutník, neprodleně usedl na trůn úlevy a zhubnuln cca o půl kila živé váhy.

    Ta jména byla krásná - byl jsem ten den poutníkem, mužem na cestě a během ní, zejména před odjezdem se modlil a provázeli mě jistě všichni svatí. Večer při hlídání pak přišel krásný moment uvědomění si hierarchie stvoření, kdy jsme se spolu s pozemským nadřízeným modlili do éteru Proglasu k našemu nadřízenému v nebesích.

   A anšto jsem za posledních 14 dní zahltil signály už čtvrtým výlevem blogovým, budu se snažit setrvat až do svátku sv. Michaela ve virtuálním mlčení. Jo, abych nezapomněl, až někde u cesty uvidíte mladého, vysokého, krásného, lehce plešatého hocha s palcem nahoru - zastavte mu!