zážitky hanáckého konópka

Proč mám rád současnou římskou liturgii

6. 7. 2012 14:19
Rubrika: Nezařazené

   Včera, tedy 5.7., jsem byl účastníkem krásného liturgického dialogu s jedním velemoudrým mladým mužem (zde na signálech známým coby Afranat). On mi sděloval své nadšení a postřehy k tzv. tridentské liturgii, já k té současné a bylo to milé a povznášející. No, a jelikož jsem bytost zasažená samolibostí, tak své postřehy zveřejním. :-)

   Když už máme za sebou svátky sv. Prokopa a svatých Cyrila a Metoděje, tak začnu tím, že jsem v prvé řadě nesmírně vděčný za liturgii v národním jazyce. Všichni tři jmenovaní naši zemští patroni se nějakým způsobem zasazovali o liturgii ve slovanském jazyce a je krásné že ji dnes máme! A nejen my. Bohoslužba je srozumitelná a máme jistotu, že alespoň 87 % termínů rozumíme.

   S tím souvisí i jistá praktičnost. V jedné velice specifické farnosti dělám během školního roku kostelníka a tato služba mě již stála značné procento nervů, vlasů a takřka mě dohnala na práh latentního ateismu. A to vše jen pro neúplně snadné hledání v misálu, nutné změny na poslední chvíli, drobné liturgické chyby oceněné sprduňkem, poměrně složité zadávání služeb lektorských. Představa, že bych měl chystat mši v misálu latinském, kde slova nerozumím, zadávat čtení v latině, když lid Boží přede mnou prchá již ve chvíle kdy mě zří s lekcionářem českým, a pak s hrůzou ministrovat mši, kde budu jen chabě tušit, která její část právě probíhá - už jen z té představy znovu maturuji.

   Dalším z bodů je fakt, že současné liturgie se "aktivně" účastní celý Boží lid, zatímco u tridentské mše se liturgie odehrávala jen mezi knězem a Bohem, zatímco věřící se modlili růženec či jinou modlitbu, a jeden z mála jejich aktivních vstupů do bohoslužby bylo např. přijímání Těla Páně.

   Známá je také praxe souběžných mší svatých. V katedrálních kostelech např. v jeden moment mohl sloužit jeden z kněží hlavní mši svatou v chrámu a při tom další kněží sloužili tiché mše svaté u bočních oltářů. A jak nás učili na církevních dějinách, často věřící v takových momentech přecházeli od bohoslužby k bohoslužbě, např. podle toho, kde se zrovna přijímalo, aby si urychlili návrat domů etc... Buďme vděčni, že dnes máme vždy jen jednu mši svatou v daném chrámě v danou hodinu. Jediné, co je v tomto ohledu škoda, je fakt, že se nezřídka během mše i zpovídá - tedy rovněž probíhají zároveň 2 liturgie.

   Také jsem rád že z povahy svěcení jsou již jasně dané úlohy hlavních liturgických postav a kněží mají možnost koncelebrace. Přeci jen situace, kdy jeden z kněží dělal dle nutnosti při mši jáhna a další podjáhna mi přijde lehce degradující přijaté svěcení a připomíná fotbal, kde se podle průběžného stavu mění obránce na záložníka, brankář na libero atd.

   Co bych možná současné liturgii vytknul je absence jistého mysteria. Zde bych doporučil to, co jsem zažil v jednom kontemplativním klášteře, kde celé proměňování a pozdvihování probíhalo mlčky. Celý kostel byl ponořen v ticho, bylo jasně vidět, že na oltáři se děje něco velkého, všichni klečeli a na pozdvižení se hluboce uklonili do doby, než kostelník bouchnutím svícnu o zem vyzval k narovnání. Dál mi trochu chybí větší akcent na eucharistii - není jevem mimořádným, že slyším věty typu "jdu na biskupa", "jdu na Kodeta", "jdu na faráře toho, a toho". Na mši se přece chodí kvůli Někomu úplně jinému!

  Zakončím to citací výše zmíněného Afranata: "Obě liturgie jsou si rovny, neb mají tutéž metafyzickou hodnotu, slouží jedinému Pánu a oslavují jediného Boha." Takže milí liturgičtí přátelé, každý nechť si oblíbí ritus jemu vlastní, ale snažme se, abychom se jednou všichni sešli na jedné jediné liturgii nebeské!

Zobrazeno 2647×

Komentáře

JiKu

To, jakou podobu má pokoncilní liturgie neovlivním-je pevně dána a já se jí účastním.

To ale není pravda. Daleko spíš to platí o tridentu, ten má podobu daleko pevnější. Kdežto pokoncilní liturgii jde modifikovat velmi výrazně zcela legálně a ještě výrazněji nelegálně (tj. modifikovat to, co liturgické předpisy modifikovat nedovolují, ale kde není žalobce, není ani soudce, a kde žalobce je, tam taky není soudce).

Já se dokonce domnívám, že značná část obliby tridentu spočívá v tom, že je lépe zabezpečen proti liturgické svévoli.

Tedy první, co bych měl udělat, když chci někam posunout liturgii ve své farnosti, by bylo přečíst si misál. A nejen přečíst, ale i dokonale nastudovat. To by měl prostě každý varhaník, regeschori, ministrant, žalmista, kostelník, lektor ovládat jak když bičem mrská.

Protože prvním krokem musí být snaha o vymýcení liturgických nešvarů, tedy to, aby se liturgie odbývala podle nom misálu a co nejlépe.

NOMmisál v mnoha místech umožňuje variabilitu. Zcela legálně. A to je druhý krok - výběr jedné z legálních variant. Od maličkostí - rozhodnou se, jestli budu říkat v české mši Pane smiluj se, nebo Kyrie eleison, o výběr způsobu úkonu kajícnosti, o výběr, co se bude zpívat mezi prvním a druhým čtením, až po viditelnější věci - tedy jestli to bude česky nebo latinsky, jestli to bude čelem nebo v čele lidu - ano, mluvím stále o NOM. Jaká budou ordinaria atd atd.

Prostě když bude ve farnosti a v lidech kolem liturgie 5 lidí, kteří budou moci klást farářovi kvalifikované otázky a návrhy, kterým nebude moct odpovídat nepravdivě (protože se to nesmí, ačkoli je v misálu jasně napsáno, že se to smí, nebo naopak), tak ta liturgie může jít nahoru. A nebo se farář urazí a naprdne, ale takové by pak měli zveřejňovat na internetu.

Když je jediným "znalcem" misálu ve farnosti farář, může si při mši dělat, co se mu zamane.

Je jasné, že on má právo nakonec rozhodnout. Ale jinak se rozhoduje s tím, že v téhle farnosti tomu stejně rozuměj jak koza petrželi a jinak, když vím, že za mnou po mši přijde varhaník, zeptat se, proč jsem zase zvolil 3 způsob úkonu kajícnosti, takže jsme kvůli tomu museli vynechat nacvičené zpívané Kyrie. Že děcka ve schóle oprávněně reptala, že je za poslední půlrok už potřetí.

Prostě liturgie je ideální příležitost k pěstování věrnosti.

Dobře služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, nad mnohým tě ustanovím.

Liturgie není pupek světa, je to málo, je to méně, než odjet do afriky léčit malomocné. Ale je to způsob, jak ukázat, že si Pána Boha vážím, protože jsem věrný v tom malém, které mi bylo uloženo. A kdo není věrný ani v tom malém, tak mě nepřesvědčí o tom, že to s Pánem Bohem myslí upřímně.

Filipek

Nic k obsahu článku. Ale šedivé písmo na barevném přechodu není vůbec čitelné. To je vlastně ten důvod, proč nic k obsahu...

Zobrazit 114 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková