Hokejisté - vzory duchovního života

Když mě dnes v čase zcela nelidském nemilosrdný nepřítel lidského štěstí budík vytáhnul z lože, byl jsem tuze rád, že nikdo nemusel můj pomačkaný, rozespaný a potupěle zírající obličej vidět. Po jeho krátkém opláchnutí, rozlepení víček a automatického úkonu vložení chleba v ústa jsem za tmy a zpěvu ptactva vyrazil směr pracoviště.

   A tehdy se to stalo. Do mé zcela ještě nepříliš probuzené mysli, plné běhavých fantasií, vlezl tento poznatek - ve finále slavné hokejové NHL zvítězili králové z města andělů (Los Angeles Kings) nad ďábly z New Jersey. A právě v názvech obou klubů vidím jedno krásné podobenství. V posledním a nejdůležitějším zápase světa rovněž zvítězí náš Král z "města andělů" nad všemi ďábli, zatímco veškeré hurikány, laviny, bouře a další budou dávno zapomenuty a v nedůležitosti.

   Při tom jsem si vzpomněl i na hokejové Mistrovství světa, kde slabé a podceňované Slovensko došlo až do finále. Cestou vyřadilo pyšné kanaďany, sebevědomé čechy a za nimi skončili i silní domácí švédové či finové nebo USA. I tady vidím jisté podobenství, kdy lidé na oko svatí či dokonalí, mohou na své přílišné sebevědomí tzv. dojet, zatímco člověk pokorný, vědomý si svých slabostí a bojů (vydřené výhry Slovenska nad hokejovými "trpaslíky" Francií či Kazachstánem) nakonec může v Božím plánu hrát jednu z nejhlavnějších rolí a dokázat velké věci.

   Jediné co mě na mých hokejových myšlenkách mrzí a co do nich nezapadá je výsledek české extraligy, kde hvězda betlémská nakonec na nejvyšší nebe těsně nedošla neb ji rozdupal perníkový kůň. Alespoň Mladá Boleslav může být varováním, že dlouhodobá koketerie s pokušením končí pádem do hříchu (4 vítězné baráže, letos už tu pátou prohráli a spadli o soutěž dolů).

   Na závěr mi nezbývá než se svěřit s nadějí, že můj klub - HC Olomouc, vyjde jednoho dne ze své prvoligové poustevny do plného společenství hokejové extraligy.