Slavnost Neposkvrněného Početí - 8. prosince 2011

(...) Ještě před patnácti lety zde byly ruiny krásného barokního statku. (.u..) Dnes tu přebývá komunita cisterciáckých mnichů, kteří v zde v mezích svých možností, avšak s odvahou a vytrvalostí, žijí své poslání chvály a přímluvy. Nezapomeňte, že vše, co bylo vykonáno, a je toho hodně, a vše, co zbývá vykonat, nemá jiný cíl, než tento: umožnit lidem, které Bůh volá, aby zde žili život v důvěrné blízkosti Našeho Pána, v modlitbě, díky společnému životu, práci, mlčení a v odloučení od světa. (...) Plnit neúnavně a nesmlouvavě úkoly všedního života, na prvním místě Božské oficium, využívat přitom monotónní a opakující se složku těchto úkolů k jejich prohloubení a objevit v nich skryté bohatství, právě tak je třeba žít; vsázet na opravdové hodnoty: prostotu, upřímnost, odvahu, trpělivost, jemnost, to je jistota. Jednáme-li takto, můžeme s úspěchem čelit bouřím, a když na dveře zaklepe něco nepředvídaného, nepřekvapí nás to a zastihne nás naopak schopné čelit nejrůznějším situacím, z nichž vycházíme ještě pevnější a rozhodnější. (...). Bůh až doposud zahrnoval váš klášter veškerým požehnáním, neušetřil jej ani zkoušek, jež dávají růst těm, kteří v nich dokáží rozpoznat jeho ruku. Věříme, že bude nadále, přes radosti i strasti, žehnat novému opatství, za předpokladu, že mniši, kteří si vybrali život zde, budou tento život žít čestně, upřímně, bez ohlížení se nazpět.

Citováno ze "Zpráv z opatství Sept-Fons a Nový Dvůr"