první noční hlídka

   Jak již tomu v životě mladého člověka bývá, tak i já jsem prošel menší životní změnou a s počátkem Adventu započalo mi dobrodružství nazvané "zaměstnán nočním hlídačem Radia Proglas".

   Pln očekávání vkročil jsem v úterý večer do kutlochu určeného nám, tvrdým chlapům, kteří střežíme vlny radiové. První chvíle ubíhaly poměrně rychle, neb v prostorách Radia stále probíhal šum a svist a stále zde někdo byl. V tuto chvíli se sluší blahořečit moderátora Dušana, jehož bystré oko spatřilo na chodbě myš. Ač událost zdánlivě banální, pro další průběh noci poměrně významná.

   Největší vzruch jsem zažil právě v čase kolem půlnoci. Mé oči, navyklé se v tomto čase již zdržovat aktivity a být schovaná za víčky, počala se lehce klížit. Z toho důvodu jsem si udělal hlídací kolečko po pokojích. A v tu chvíli se to stalo. Vešel jsem do jisté místnosti, kde k mému údivu byl zapnutý počítač. Přepadl mě podivný pocit překvapení, neb jsem nebyl svědkem příchodu nikoho z kolegů a hlavně v daném čase by nikdo neměl v práci co činit. Chvíle strachu ovšem přišla při pozornějším pozorováním plochy zapnutého PC, kdy zde byl otevřený soubor doc., který se z ničeho nic začal sám hýbat. Přibývaly na něm písmena, mizel text a neseděl u něj nikdo. Začal jsem se strachovat že jsem svědkem neobyčejných nadpozemských jevů.

   S chvěním jsem šel danou věc oznámit moderátoru Dušanovi a v tu chvíli přišel další šok. Dušan stál mlčky na chodbě u kuchyňky a přitom jeho hlas právě zněl v éteru. Netřeba dodávat, že má únava byla ta tam a tak bdělý nebývám často ani ve dne. Dušan, známý svoji klidností mi obě anomálie vysvětlil - jednalo se o práci doma jednoho kolegy, kdy jeho aktivita se zobrazuje i na pracovním počítači a on sám svůj hlasový part přednahrál.

   Vyšel jsem ven trochu na vzduch a přišla další perná chvilka. V oknech 3. patra Biskupského gymnázia byla vidět hýbající se záře oranžové barvy. Požár! Pozoroval jsem daný jev strnule nějakou tu minutku a uklidnil jsem se neb, záře začala mít pravidelné bliky a z oken nevycházel dým. Jednalo se o stroboskop.

   Další hodiny a minuty přinesly poslední dobrodružství. Na chodbách jsou nainstalovaná čidla na pohyb, kdy při průchodu člověka se automaticky rožnou světla a daný jedinec tudíž nemusí namáhat své ruce tlačením vypínače. V poklidu jsem si seděl v místnosti hlídačů, když najednou se na chodbě rozsvítila světla. Co tu kdo dělá, teď ve 2 hodiny ráno. S odvahou sobě vlastní a menší náloží v prostoru trenýrek jsem višel na chodbu, kde nikdo nikde nebyl. naštěstí jsem si vzpomněl na večerní zprávu o myši a upokojil jsem se. Nicméně při každém dalším rozsvícení jsem preventivně vyběhl a vše bylo v pohodě. Zbytek hlídky již proběhl bez větších šoků a nadpřirozených jevů, tudíž jsem v 7 hodin ráno mohl jít k babičce spokojeně se oddávat tomu, co každý pořádný člověk potřebuje - spánku.